Tento článek je součástí Special reportu: Proč nezapomínat na Afriku
Zájemců o rozvíjení vztahů s Afrikou je hodně, vedle Saudské Arábie nebo Turecka jde hlavně o Čínu a Rusko. Konkurovat jejich už dnes velmi silnému vlivu je pro Evropu čím dál těžší.
Přestože světová pozornost se v roce 2023 upírala hlavně na dění na Ukrajině nebo v Pásmu Gazy, dramatickým vývojem procházela také Afrika, především oblast Sahelu.
Koncem loňského července vojenská junta v Nigeru svrhla tamního prezidenta Mohameda Bazouma, o měsíc později ten samý osud čekal gabonskou hlavu státu Aliho Bonga Ondimbu. Za poslední tři roky došlo v některé z bývalých francouzských kolonií celkem k osmi vojenským převratům.
Navíc se dá čekat, že politická nestabilita v tomto regionu poroste dál. Odborníci upozorňují na to, že Evropa (především právě Francie) zde kvůli tomu postupně ztrácí vliv, a to na úkor jiných světových hráčů, hlavně Ruské federace.
„Rusko působí na kontinentu značně destruktivně a exploatačně. Výměnou za vojenskou podporu skrze Vágnerovce či jinou inkarnaci této skupiny vyváží ze zemí nerostné suroviny, čímž financuje svoji válku a obchází sankce. Navíc tím destabilizuje jih Evropy, což je pro něj strategicky výhodné,“ popsal ruský vliv politický geograf Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV UK.
Jak ve své analýze doplňuje nezisková organizace Council on Foreign Relations, Moskva díky svému vojenskému vlivu posiluje v Africe autoritářství, vyvolává konflikty o zdroje a ohrožuje lidská práva.
„Moskva se sice v Africe angažuje méně než jiné mocnosti, ale v rámci geopolitického soupeření mezi Ruskem a Západem stále více využívá protizápadních nálad k posílení svého vlivu na tomto kontinentu,“ shrnuje analýza. Jedná se tak o další „frontu“, kde se Evropané utkávají se svým ruským soupeřem.
Čína: nejdřív investice, pak drancování
V „africkém ringu“ ale stojí ještě jeden soupeř, jehož strategie je pravděpodobně ještě rafinovanější než ta ruská. Řeč je o Číně, která na kontinentu působí především ekonomicky.
Jak vysvětila analytička čínských projektů z Asociace pro mezinárodní otázky Kara Němečková, Čína uplatňuje svůj vliv v Africe zejména skrze investice do infrastruktury a různé atraktivní půjčky, které často financují projekty realizované čínskými společnostmi. Čínské investice v Africe vzrostly ze 75 milionů dolarů v roce 2003 až na pět miliard dolarů v roce 2021.
Jen vloni se v Nigérii otevřel přístav Lekki, který postavili Číňané. Zároveň se v Lagosu spustila první fáze železničního projektu, kterou taktéž postavila čínská firma, a to China Civil Engineering Contruction. V červenci se navíc konala třetí čínsko-africká hospodářská a obchodní výstava v provincii Hunan, kde se údajně dohodlo dalších 120 nových projektů v hodnotě 10,3 miliardy dolarů.
„Pro mnoho afrických vlád představuje Čína alternativu k tradičním obchodním partnerům a věřitelům. Čína také usiluje o propagaci svého modelu vládnutí a rozvíjí vztahy s místními spřátelenými politickými stranami a lídry. S tím souvisí i rozvíjející se spolupráce v policejní a bezpečnostní sféře, vojenská spolupráce a prodej zbraní,“ popsala Němečková.
Také Bohumil Doboš zmínil, že Čína nabízí africkým režimům model udržitelného autoritářství, který je v mnoha případech dobře přijímaný, a to především od tamních elit, ne nutně od obyvatel.
„Čínské ekonomické praktiky však také vedou k drancování mnoha částí kontinentu, jako je tomu například v Demokratické republice Kongo,“ upozornil odborník z Karlovy univerzity. Platí, že Čína v posledních letech expandovala do afrických zemí a dostala pod kontrolu tamní naleziště strategických surovin. Zajistila si díky tomu náskok ve vývoji a výrobě elektromobilů či obnovitelných zdrojů energie.
Peking svůj vliv uplatňuje také skrz kulturu a vzdělávání, nabízí například stipendia africkým studentům nebo na kontinentu buduje nechvalně proslulé Konfuciovy instituty.
„Kromě toho je v Africe patrná snaha Pekingu rozvíjet mediální vliv skrz působení státních médií v afrických zemích, partnerství s lokálními médii, prostřednictvím investic do místních médií nebo školení afrických novinářů,“ upozornila Kara Němečková.
To vše uzavírají diplomatické aktivity. Dnes už bývalý čínský ministr zahraničí Čchin Kang absolvoval v lednu 2023 návštěvu Etiopie, Gabonu, Angoly, Beninu a Egyptu. Jeho nástupce Wang I v lednu letošního roku zamířil opět do Egypta, který doplnily návštěvy Tuniska, Toga a Pobřeží slonoviny. Platí, že každý z čínských šéfů diplomacie za posledních 30 let vždy zamířil na svou první zámořskou cestu právě do Afriky. To dokládá, že Peking svůj vliv na tomto kontinentu buduje soustavně a dlouhodobě.
Loňský rok nebyl výjimkou. „Mezi důležité události určitě patřil summit skupiny BRICS, který se odehrál v Jihoafrické republice. Na okraji summitu proběhl také dialog lídrů Číny a Afriky. Si Ťin-pching (čínský prezident, pozn. red.) oznámil tři konkrétní oblasti, ve kterých chce posílit spolupráci: industrializace, zemědělství a rozvíjení talentů,“ uvedla Němečková.
A zásadní bude i letošní rok. „V roce 2024 se bude v Pekingu konat Čínsko-africké fórum pro spolupráci, které nastíní, kam se vztahy budou ubírat v budoucnu,“ nastínila analytička. Peking tedy rozhodně nekončí.
Co zmůže EU?
Nabízí se otázka, co dělá a měla by dělat Evropská unie, aby ruskému a čínskému vlivu dokázala konkurovat. Do karet jí hraje například to, že pro mnoho států v Africe stále sehrává roli klíčového obchodního partnera. „A to třeba i pro Jihoafrickou republiku, která je jinak součástí BRICS a má velmi problematickou rétoriku vůči ruské agresi na Ukrajině,“ připomněl Bohumil Doboš.
Odborník nabídl také výhled na letošní rok. „Dá se očekávat větší (evropská) aktivita vzhledem ke snaze nějak kontrovat čínsko-ruským aktivitám, nakolik budou systematické a úspěšné však není jasné. V tomto například měla pomoct iniciativa Gateway (strategie globálních investic EU, pozn. red.), která se však příliš nepohnula,“ zhodnotil Doboš.
Podle Kary Němečkové EU potřebuje svůj přístup k africkému kontinentu přehodnotit, zejména „ve světle sílícího anti-francouzského sentimentu a narůstajícího vlivu Ruska ve vojenské oblasti“.
„Je nutné reagovat také na čínské vlivové působení a přijít s přesvědčivou komunikační strategií vůči africkým zemím. Nepovedlo se nám například přesvědčit některé africké země, aby se jasně postavily na stranu Ukrajiny,“ připomněla analytička.
Jednou z cest, jak přesvědčit Afriku ke spolupráci, by podle ní mohlo být „dělení práce“ mezi evropskými zeměmi. „Využít země, které nejsou historickými kolonizátory Afriky. Například Česká republika by tak mohla sehrát pozitivní roli,“ navrhla Němečková.