Knižní tipy

S Věrou Novákovou z očí do očí

Malířka Věra Nováková nemůže svůj inspirativní životní příběh odvyprávět osobně každému; na to by jí nestačilo ani dosavadních bezmála šestadevadesát let. Editorka Marie Kratochvílová se jí s tím ovšem rozhodla pomoct: z vlastních i cizích rozhovorů s první dámou české malby sestavila vyprávění v první osobě, které má stejný spád, upřímnost i nadhled, jako když si s autorkou povídáte z očí do očí. Věra Nováková v závěru vzpomínkové knížky říká, že má „intenzivní pocit dluhu“. Což je zdánlivě v kontrastu s tím vším, čím si musela v životě (sedmdesát let po boku tvůrčího a partnerského souputníka Pavla Brázdy) projít. Od vyhazovu z AVU přes nemožnost čtyřicet let vystavovat až po Brázdovu vskutku neústupnou náturu. O tom všem bez okolků mluví, včetně z odstupu nesmírně vtipného (a marného) pokusu jejího muže se s ní kdysi rozvést. Všechno totiž bere jako dar, za který by měla poděkovat. Někdo řekne, že vyrovnanost jí dodává křesťanská víra. Já z vlastního pozorování dodávám, že kdyby na světě žili jen lidé jako ona, křesťanství bychom ani nepotřebovali. V textu se mimochodem objevují citace z dosud neznámých autorčiných deníků z padesátých let, které chystá k vydání Revolver Revue – a já už se na ně těším.
Jan H. Vitvar