Přestože se EU dokázala dohodnout na volném obchodu s Novým Zélandem, což je dobrá zpráva i pro Česko, v poslední době to jinak žádná sláva na poli mezinárodního obchodu není. Nedaří se posunout jednání s USA, Čínou, Austrálií ani jihoamerickým Mercosurem. Můžou za to covid, geopolitika i střet evropských ideálů se světem.
Na konci listopadu posvětil Evropský parlament dohodu o volném obchodu mezi EU a Novým Zélandem, která s největší pravděpodobností začne platit v polovině příštího roku. Současný vzájemný obchod v hodnotě 9,1 miliardy eur (2022) by měl díky ní vzrůst o 30 % a evropské investice mířící do tohoto ostrovního státu o 80 %.
Dohoda po sedmi letech přechodného období odstraní 100 % novozélandských cel na vývoz z EU a zruší 98,5 % cel na zboží mířící opačným směrem, ročně tak obě strany zaplatí o 140 milionů eur méně na clech. Dokument navíc obsahuje vymahatelné závazky k Pařížské dohodě a standardům Mezinárodní organizace práce, které Unie prosazuje.
Pokud jde o pohled očima české ekonomiky, Nový Zéland byl sice v loňském roce až 69. nejdůležitějším partnerem s celkovým obratem vzájemného obchodu 4,33 miliardy korun, tento obrat však dlouhodobě roste.
Podle ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) má dohoda „značný potenciál obchodní vztahy posunout na novou úroveň“, Nový Zéland totiž odstraní cla na průmyslové výrobky, například automobily a jejich součástky, stroje či chemikálie, tedy typické položky českého exportu.
„Jen automobily a jejich součástky přitom aktuálně tvoří téměř tři čtvrtiny českého exportu na Nový Zéland. Například Škoda Superb tvoří flotilu novozélandské policie,“ podotkl vedoucí tiskového oddělení MPO Marek Vošahlík.
V podobných dohodách samozřejmě platí „něco za něco“. EU na oplátku sníží cla na hovězí maso a u skopového masa je zcela odstraní. Úplné odstranění cla pak čeká kiwi, které je v první desítce položek dovážených z Nového Zélandu do ČR. Celkově by si mohly polepšit také hlavní vývozní artikly Nového Zélandu, jako jsou sušené mléko, máslo, sýry, vlna nebo dřevo.
„Dále dohoda přinese usnadnění celních procedur, uznávání některých EU certifikací či označení výrobků, zjednodušení poskytování služeb (například dodavatelských, telekomunikačních, finančních či námořně-dopravních) a uskutečňování investic, usnadnění digitálního obchodu či kapitálových toků,“ vyjmenoval Vošahlík.
Z dohody plyne také širší zpřístupnění veřejných zakázek pro evropské společnosti na Novém Zélandu a komplexní ochrana práv duševního vlastnictví a vybraných tzv. zeměpisných označení, mezi které patří i České pivo, Českobudějovické pivo, Žatecký chmel a názvy českých vín. Celkově dohoda ochrání unijní zeměpisná označení pro vína, lihoviny a také pro 163 potravin.
„(Dohodu) samozřejmě vítám, zvýší náš vzájemný obchod cca o třetinu, otevírá další cestu do Indo-Pacifiku. Nový Zéland ale není žádný ekonomický obr,“ zhodnotil europoslanec Jan Zahradil (ODS, ECR), který v Evropském parlamentu působí jako místopředseda výboru pro mezinárodní obchod (INTA).
Co se povedlo a co se nepovedlo
Europoslanec Zahradil narážel na to, že obchodní vztahy s významnějšími a ekonomicky silnějšími partnery se Evropě příliš rozvíjet nedaří. „Bohužel, obchodní politika EU žádné velké úspěchy v právě končícím volebním období nezaznamenala. Částečně je to způsobeno i pandemií covidu, která všechna jednání zbrzdila cca o rok a půl, ale i bez toho jsme se moc neposunuli,“ řekl europoslanec.
Podobně to vidí také odbornice na mezinárodní ekonomické vztahy z Metropolitní univerzity Praha Tereza Němečková. „Zatímco u předchozí Komise pod vedením (Jeana-Clauda) Junckera se podařilo dotáhnout jednání ohledně obchodních dohod s klíčovými zeměmi jako Kanada, Japonsko, Singapur nebo Vietnam, u současné Komise, obávám se, ta celková bilance bude výrazně horší,“ řekla redakci. Existuje ale prý možnost, že se ještě podaří nějaký významný dokument dojednat.
Podle ministerstva průmyslu a obchodu stojí za současnou bilancí i fakt, že se změnilo vnímání obchodní politiky. Globalizace zpomalila, do prostoru se dostávají významné otázky ekonomické bezpečnosti, zároveň posiluje význam obchodní politiky z geopolitického hlediska.
Co konkrétně se tedy podařilo? „Ratifikovali jsme dohody, které byly schváleny už dříve. Jediná nová dohoda, která byla dokončena a ratifikována v tomto volebním období, je ta s Novým Zélandem,“ poznamenal Jan Zahradil.
Resort obchodu považuje za pozitivní výsledek také dohodu s Chile, která se však ratifikace ještě nedočkala. „Jedná se o kvalitní dohodu, která byla navíc dokončena velmi rychle. V Chile se nachází obrovská naleziště lithia a jiných surovin, je to trh s velkým potenciálem pro české firmy nejen z hlediska exportu, ale i investic,“ uvedl Marek Vošahlík.
Tereza Němečková našla ještě jeden pozitivní posun. „Za úspěch lze považovat ukončení zdlouhavých jednání o nové podobě dohody z Cotonou (Cotonou 2.0), která upravuje vztahy mezi EU a zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku (79 zemí),“ upozornila. Také tato dohoda, nově nazývaná Samojská, ale ještě čeká na ratifikaci a od ledna 2024 bude platit pouze v prozatímním režimu.
A co se naopak zatím nedaří? „S Austrálií jsme obchodní dohodu nedovedli k ratifikaci, s Indií pokračujeme jen pomalu, investiční dohoda s Čínou je u ledu,“ vyjmenoval Zahradil.
Podle Němečkové je „výrazným zklamáním“ právě to, že se nedaří vyjednat dohody s „klíčovými obchodními partnery EU“, jako jsou vedle Číny také Spojené státy.
„USA, v očekávání prezidentské volební kampaně, se chovají zdrženlivě, je tam cítit lehký protekcionismus. Žádný průlom v obchodních vztazích se nezdařil, legislativa IRA (tzv. protiinflační zákon podporující zelený průmysl, pozn. red.) situaci jen komplikuje,“ komentoval Zahradil. O zmírnění dopadů IRA na Evropu nicméně probíhají jednání.
Špatné vyhlídky dohody EU-Mercosur
„Symptomem“ stavu unijní obchodní politiky je především dohoda se čtveřicí jihoamerických zemí (Argentina, Brazílie, Uruguay, Paraguay) v seskupení Mercosur, která má vytvořit jednu z největších zón volného obchodu na světě a pomoct Evropě čelit vlivu Číny v Latinské Americe.
Dohoda se vyjednává přes 20 let a přestože v roce 2019 bylo zdánlivě hotovo, na obou stranách se od té doby objevily nové požadavky. Podle ministerstva průmyslu a obchodu se to ale dá považovat za „přirozenou reakci na vývoj, kterého jsme v mezičase byli svědky.“
„Pokud jde o hledání kompromisních řešení k novým požadavkům, poslední měsíce – a zejména týdny – byly intenzivní: výsledkem může být v ideálním případě skutečně dobrá dohoda, a to jak v oblasti přístupu na trh, tak i v oblasti udržitelnosti, kde měla EU své hlavní dodatečné zájmy. Dohoda by mohla napomoci úspěšné digitální i zelené tranzici na obou stranách, její součástí by mělo být zároveň ujednání k řešení deforestace v regionu Mercosuru,“ popsal ideální scénář Marek Vošahlík.
Původně bylo v plánu, že obě strany dají na dohodu „politické razítko“ do summitu Mercosuru, který proběhl 6. a 7. prosince. Vzhledem k argentinským volbám a změně v prezidentském úřadu, kam usedl Javier Milei, se ale tato země rozhodla, že rozhodnutí o dohodě nechá až na nové vládě. Tím se celý proces opět zpomalil.
„S nástupem nové administrativy v Argentině předpokládám, že se jednání dále zkomplikují a brzké dohody se nedočkáme,“ odhaduje Tereza Němečková. Osud dohody je nejasný také podle europoslance Zahradila, protože „čelíme silnému odporu proti její ratifikaci“.
Evropa plná ideálů
Pokud jde o celkový evropský přístup k obchodní politice, Jan Zahradil patří mezi europoslance, kteří dlouhodobě zastávají názor, že EU si „způsobuje problémy sama“, když v obchodních jednáních „stále více zdůrazňuje neobchodní podmínky“, ať už jde o ochranu klimatu, lidská práva nebo systém vládnutí.
„Vlamuje se tak do vnitrostátních záležitostí našich partnerů, vyžaduje po nich závazky, které nemohou a ani nechtějí plnit. Někteří to označují za eurocentrismus, paternalismus. Takový přístup nám nové trhy, zejména na globálním Jihu, neotevře,“ je přesvědčený Zahradil.
Druhý tábor europoslanců naopak zdůrazňuje, že EU nesmí slevit ze svých standardů, jedině tak totiž dokáže změnit (nejen) lidskoprávní situaci v jiných globálních regionech k lepšímu.
Na rozvoji obchodních vztahů ale EU pracuje především kvůli sobě. „Nedisponujeme nalezišti strategicky důležitých surovin, obchod je zárukou naší konkurenceschopnosti a nezaostávání. Proto je nezbytné hledat správnou rovnováhu mezi otevřeností ekonomiky a zajištěním bezpečného hospodářského prostředí. Základem jsou diverzifikované obchodní toky a široká spolupráce zejména s důvěryhodnými partnery,“ řekl za MPO Vošahlík.
Covidová i energetická krize ukázaly, že Evropě dělá potíže právě soběstačnost. „Kromě dohod s klíčovými obchodními partnery EU bude důležité pro celkové zhodnocení etapy této Komise i její schopnost dojednat nové obchodní dohody o přístupu k tzv. kritickým minerálům, které jsou potřeba pro výrobu tzv. zelených technologií,“ připomněla Němečková.
Tento článek vznikl s podporou frakce Evropských konzervativců a reformistů. Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.