Sestry z kouřové sauny: Sdílet a vypotit z těla vše zlé

Událost týdne

Symbolicky se začátkem lyžařské sezony přibyla mezi busty v Panteonu Národního muzea jedna nová. Patří hraběti Janu Harrachovi, který se jako osvícený lesní hospodář a propagátor turismu zasloužil o vznik lyžařské sezony v Krkonoších, kde zapustil podnikatelské kořeny. Načasování ale ve skutečnosti ladilo s datem úmrtí politika, podnikatele a mecenáše 19. století, 12. prosincem 1909. Trvalo tedy 114 let, než se do muzea dostal. Už záhy po jeho smrti byla totiž zadána realizace busty sochaři Bohumilu Kafkovi, nakonec ale z plánů sešlo a vznikl jen sádrový model, z nějž se ta aktuální odlila.

Harrachova cesta do instituce, o jejíž dokončení a rozkvět se jako vlivný patriot zásadně zasloužil, zrcadlí zákruty tuzemských dějin i náš vztah ke šlechtě. Do začátku první světové války se busta nestihla, nová republika šlechtě nepřála, natož pak komunisté, kteří měli ve zvyku přepisovat dějiny. Což mimochodem ukázali i v Panteonu, když v roce 1951 nechal ministr Zdeněk Nejedlý odstranit historika Josefa Pekaře, který nevyprávěl dějiny podle komunistického gusta. Zmizel i TGM. Naopak později přibyl komunistický novinář Julius Fučík, který byl zase odstraněn po revoluci.

Harrach byl klíčovým hybatelem národního obrození. Svými postoji, konexemi u vídeňského dvora i penězi. Propagátor češtiny hájil české zájmy, dovedl svým organizačním talentem k realizaci stavbu Národního divadla. Známý je také z filmu Krakonoš a lyžníci (1980), kde – pod jménem hrabě Weinach – přiváží do Čech novinku: lyže. Harrach přitom nebyl první. Je tak paradoxní, že si ho pamatujeme spíš pro to, co neudělal, než pro to, co ano. Nebo příznačné. Slovy historika Jiřího Raka, českým dějinám totiž „zoufale chybí kontinuita“, jak střídající se režimy popíraly, co jim předcházelo. Rok 1918 Rakousko-Uhersko, druhá republika první… Umístění bronzové připomínky může být i odpovědí na opakující se stesky, že tu chybí inspirativní osobnosti. Muž, jenž říkal, že když mu bylo víc dáno, musí i víc odevzdat, se nabízí jako ideální kandidát. Jindřiška Bláhová 

Album týdne

Vzešli z vitální punkové a noiseové scény soustředěné na konci nultých let kolem losangeleského klubu The Smell, ovšem během následujících let se kapela HEALTH vydala mnoha dalšími nepředvídatelnými žánrovými stezkami. Nebránili se remixům, nečekaným spolupracím s umělci z rapové, kytarové či industriální scény a mimo jiné vytvořili oceňovaný soundtrack k počítačové hře Max Payne 3. Novinka Rat Wars zachycuje trojici v nejtěsnějším příklonu k industriálnímu metalu a hudbě raných Nine Inch Nails – což je ostatně kapela, jíž HEALTH v začátcích předskakovali a čas od času s ní stále spolupracují.

Už úvodní skladba Demigods nastoluje pochmurnou dystopickou náladu celého alba v kombinaci tvrdých pompézních kytar, průrazných beatů a mlžného, ne příliš silného vokálu zpěváka Jakea Duzsika. Že to HEALTH myslí s poctou devadesátkovému industriálu a metalu vážně, dokládá účast hostů. V Childern of Sorrow je v intru ke slyšení kytarista Willie Adler z Lamb of God a skladba Sicko je spoluprací s britskými legendami žánru Godflesh. Takřka finální DSM-V svým riffem a pochodovým tempem zase nemá tak daleko k tvorbě Rammstein.

HEALTH zvukem vždy trochu působili, jako by existovali mimo svou dobu. Jako by byli v něčem napřed i pozadu zároveň. V začátcích budili dojem imaginární klubové kapely z budoucnosti. Když do svého výraziva po soundtracku k Maxi Payneovi přibrali elektroniku, získala jejich tvorba tísnivý postapokalyptický nádech, který jen umocnila pandemická zkušenost. Ostatně zmiňovali to již před časem v rozhovoru pro časopis Kerrang!, kde o své hudbě mluví, jako by pocházela z budoucnosti, která se nepovedla.

Z takové, jakou ji líčí film Terminátor, kdy vše ovládne umělá inteligence Skynet a lidstvu od ní hrozí zkáza. „Takové pocity by měla vzbuzovat,“ uvedl Duzsik pro Kerrang!. „Měla by znít technologiemi, ale technologiemi, které nefungují a bortí se, a zdá se, že takový je i současný stav světa.“ Pavel Turek