Nejlepší motorka do 200 tisíc?

Ovšem, že řeč bude o naked motorkách, které jsou mi nejbližší. Co vybrat? Který bych si vybral já? Kde dostanete za svoje peníze nejvíc? Už jsem jich pár vyzkoušel, tak se pokusím o skutečnou spotřebitelskou radu. Pozvolna se otepluje a počasí umoudřuje. Pomalu, ale jistě nám začíná motorkářská sezóna. Navrch se případně může přidat začínající krize středního věku a potřeba nového stroje je jasná.

Mimochodem se jedná o skvělou dobu k nákupu. Důvodem je, jako již tradičně, zavedení nové emisní normy. Pro motocykly se nově jedná o Euro 5+. Výrobci jistě nemají v plánu upravovat všechny své modely, a tak je dost dobře možné, že některé zkrátka přestanou vyrábět a už si je nekoupíte vůbec. Jistě se ptáte, co je na tomhle faktu “dobrého”. Nyní je totiž třeba se starších modelů zbavit. A to znamená slevy, v některých případech nemalé. 

Samozřejmě se jedná hlavně o můj pohled a osobní dojem. V některých případech podpořený svezením a otestováním – studiové vs reálné foto. Motorka se však mnohem více než pouhými daty vybírá také srdíčkem a zkrátka podle toho, jak se vám líbí a jak vám sedí. Něčí zkušenosti a preference se tak mohou od těch mých hodně lišit. Mluvit budu především o neomezených strojích (ŘP A) ale naprosto všechny z nich lze v případě zájmu pořídit i omezené na 35kw již v osmnácti letech na A2. Jo a, 209 se ještě zaokrouhluje dolů, že? 

Až na pár vyjímek dnes budeme probírat především řadové dvouválce. Naše rozjímání začneme u japonských výrobců, jež si v historii právem vydobyly své místo na slunci především díky nezlomné spolehlivosti. Můžeme začít stejně, jako jsem začal já před lety. U Suzuki SV650, jejíž vidlicový dvouválec nabídne 72 koní. Vlastně asi v dnešní nabídce (minimálně v tomto článku) nenajdete motorku s delším a stabilnějším rodokmenem. Již pětadvacet let postupují podle stejného receptu. Což pro někoho může být výhoda. Stále si lze dopřát lehce retro devadesátkový vzhled s jedním velkým světlometem a vyvarovat se roztodivných mimozemských kreací moderní doby. Bohužel, zde výhody končí, protože na zbytku komponent stran brzd a podvozku se za uplynulou dobu mnoho nezměnilo. jenže doba pokročila a dnes nenabídne, kromě potenciálních vzhledu nic navíc. Za cenu 178 000 nám sice z rozpočtu ještě kousek zbyde, ale myslím, že dnes už najdeme lepší nabídky. Další kousek ze stejné stáje – Suzuki GSX-8S působí o něco dospěleji. Naopak nabídne moderní, celkem pohledný střih, především těm, kterým by retro SVčka už nevonělo. USD vidlice a radiální přední třmeny Tokico už slibují i “něco navíc”, avšak s cenou 199 tisíc se limitně blíží maximální výši rozpočtu. Na druhé straně působí motor, mezi moderní konkurencí, poněkud krotce. Minimálně na papíře, 83 koní je sice více než nabídne SV, jenže ne o moc. Navíc s váhou atakující dva metráky.

Několik paralel se dá vypozorovat taktéž u Kawasaki Z650, jež mimochodem disponuje nejmenším výkonem z našeho dnešního výběru. Výkon sice není všechno, ale jinak se jedná o podobnou písničku jako u SV. Zkrátka už jde o konstrukčně starší stroj a cena (175 tis.) je sice přiznivější, ale dle mého názoru by mohla být ještě o kousek níže. Větší Z900 umí nabídnout více, avšak se základní cenou přesahující náš limit o víc než třicet tisíc už ho do výběru nemůžu zahrnout ani s odřenýma ušima. Snad do pokračování? Kdybychom vybírali stroj do tří set?

Další potenciální adept je Yamaha MT-07. I když se taktéž nejedná v tomto segmentu a konstrukčně žhavou novinku, pokud by moje požadavky byly: japonsko a dva válce, asi bych volil právě sedmičku. Takový univerzál, dobrý skoro na všechno. Sice v ničem extra nevyniká, ale taky nikde neztrácí. Z pohledu do inzerce se dokonce zdá, že neztrácí ani na hodnotě. Mezi ojetými kusy lze pořídit větší MT-09 v podobném stavu a roku výroby v podstatě za stejnou cenu, občas dokonce i levněji. Pro dnešní článek to berme jako plus, pouštět se do ojetin by bylo mnohem složitější. Nová devítka, i když znatelně lepší a schopnější se samozřejmě do rozpočtu nevejde.

Nakonec jsem si nechal dvojici Hond. Jako první postihneme Hornet, nejčerstvější dvouválcový přírůstek z dálného východu, jehož test pro mě osobně byl bohužel tak trochu zklamáním. Možná jsem měl jen příliš velké očekávání. Nicméně jsem si opět potvrdil celkový dojem, jaký jsem měl zatím ze všech (nových) strojů tohoto výrobce. Naladění motoru je naprosto výborné. V tomto případě se bavíme o velmi pěkných 91 koních, i když nominální výkon na mysli nemám. Avšak dávkování plynu, absence vibrací a dokonce i spotřeba jsou zkrátka absolutně špičkové. Na druhé straně už jsem párkrát zaznamenal šetření na zbytku komponent za každou cenu. Podvozek je zkrátka velmi měkký (téměř bez možnosti nastavení) a ve vyšších rychlostech nejistý. Díky nižšímu sedlu by se pro začátečníky, či ještě lépe začátečnice atakující až padesáti kilogramovou metu na osobní váze, dal doporučit. Vlastně mám pocit, že si v Hondě dokonce až dávali pozor, aby Hornet náhodou nebyl lepší a oblíbenější než CBR, protože stačilo málo a mohlo by se tak stát.

Odrostlejší by však měli dát spíše přednost jedinému čtyřválcovému kousku v našem výběru, CB650R, pro kterou do jisté míry platí totéž. Moc hezky vyladěný motor s největším výkonem 95 koní a umí točit až třináct tisíc otáček. Už to není co to bývalo, ale mezi dvouválci, je jednookým králem. Sice lze pozorovat nějaké šetření okolo, nikoliv však v takové míře. Cenově se na 210 tisících rovněž lehce přehoupne přes limit, ale jiného čtyřválcového zástupce v těchto vodách už dnes prostě nemáme. 

Tak jsme si prošli nabídku z Japonska. Nyní se přesuneme do druhé, dalo by se říct “Evropské” poloviny, ale nazvěme ji raději neutrálně jako “Ostatní”. Dokonce jako prvního pána na holení máme rovněž jediného zástupce svého druhu. Tříválec v této cenové hladině nelze koupit nikde jinde než u Triumphu. Trident 660 je nejnovějším přírůstkem v portfoliu tradičního anglického výrobce s jasnou úlohou – přiblížit tříválce začátečníkům za rozumnou cenu. No jasně, že je zase trochu přes limit, stejně jako CBR, za jednorožce je zkrátka třeba připlatit. Musím připustit, že stylu má na rozdávání a dost se mi líbí. Přesto by to moje osobní volba nejspíš nebyla. Zatím jsem s ním neměl tu čest, ale mám trochu obavy z cost cuttingu, aby se mohl pyšnit dostupnou cenovkou. I když Triumph je vlastně nejlepší značka na světě, ale nemůžu ho pořád cpát všude. Osobně bych sáhnul raději po plnotučnějším ojetém Streetu, který se jinak do rozpočtu také nevleze, což je ovšem dost krkolomná rada směřující opět do spirály ojetin. Zájemci o dostupný  tříválec však nepřijdou zkrátka, což je podle mě dobře.

Dostáváme se k motorce, která mě vlastně přivedla na nápad tohohle článku. KTM 790 je samozřejmě opět moc drahá, aby se do dnešního výběru procpala, existuje však jeden drobný trik jak ji koupit levněji. V podobě novinky CF Moto 800NK, jež využívá stejný licenční motor. Rovněž umí nabídnout pětadevadesát koní a díky většímu objemu vás bez problémů potahá i nižších otáčkách. Jako jedna z mála motorek v našem dnešním výběru disponuje nastavitelným podvozkem a také solidními brzdami. Prostě spíše než známým zvučným jménem se snaží přesvědčit zákazníka součtem všech komponent. Právě poměr cena/výkon mi zde přijde asi nejvyšší. Jediným nedostatkem zůstává nejistota v dávkování plynu při pohybu po městě a snad i kontroverzní design? Ten motor chce prostě řádit a už v sérii dobře zní. Pro rohlíky si zvládnete dojet, ale budete si muset zvyknout. Pro začátečníky nebo na častější pohyb ve městě mi přijde lepší menší sedmistovka. Kdo by nepotřeboval maximální možný blbnoucí potenciál, může dost ušetřit. Konkrétně model CF Moto 700 CL-X Sport, mezi ostatními variantami stojí až na okraji zájmu. Možná zásluhou designu, jež mi mezi jeho soukmenovci přijde nejméně povedený. Díky tomu je na něj však slušná sleva a  lze nyní pořídit za pouhých 140 tisíc. Paradoxně tak nyní v nejlevnější variantě dostanete nejlepší brzdy, přímo od Bremba. Obětovat vzhled pro slevu a jízdní výkony? To je prostě moje! 

Původně jsem chtěl uvést i do článku, že  osmistovka od CF je do dvou set asi nejlepší volbou, ale pak jsem zjistil, že tu máme jedno “ale” … Aprilia Tuono 660. V době testu s cenovkou přes 250 a ostřejší verzí jen těsně pod třemi sty. Proč o tom mluvíme? No, zřejmě kvůli událostem popisovaným v úvodu, klesla cena základního modelu natolik, že si můžeme dovolit ho zahrnout do dnešního výběru. Vzhledem k tomu o jak drahou věc se původně jednalo, je její dominance v těchto vodách naprosto brutální. I přes menší objem nabídne taktéž pětadevadesát koní. Lehká jako pírko, krásně obratná a přesto jistá. Stavitelný podvozek je samozřejmostí a navrch přidává Brembo brzdy, které by uměly spolehlivě zastavit i litrový superbike, zde skoro až přepal. K tomu všemu navíc ještě pokročilá elektronika z většího RSV s anti-wheelie a kontrolou trakce APRC (ano, jde i vypnout). Na blbnutí a trackdaye je tohle za mě jasný vítěz. Však například i Michal “INDI” Dokoupil po ní (RS660) sáhl v loňském roce, při závodě na Isle of Man. A zdá se, že umí dokonce i létat! To je chvály až to začíná smrdět, nevýhody? Roztočený dvouválec vibruje, hodně. Do výletů čítajících stovky kilometrů nebudete zdaleka tolik nadšení, jako vaši kamarádi na Hondách.

Verdikt

Jaká je tedy odpověď na úvodní otázku? Která nová motorka do 200 000 je nejlepší koupě? Záleží na preferencích každého jednotlivce. Pro ultimátní zábavu a občasný trackday bych volil Tuono 660. Pokud čistě technicky považujete desítku přes limit za podvod, druhá v pořadí by pro mě byla asi 800NK.

Jenže, stejně tak pro někoho může být nejlepší vlastnost u motorky do dvou set, že stojí o třetinu méně a dal by přednost právě sedmistovce Sportu od CF. Nabídka je široká a každý má dnes možnost si najít, co mu sedne nejlépe. Už jsem to psal několikrát – hlavně si pořiďte něco, co se líbí vám samotným. Bez ohledu na to, jestli je nejrychlejší, brzdí nejsilněji nebo nejlépe vypadá. Vy na tom pak budete muset jezdit, a k čemu by to bylo dobré, kdyby vás to nebavilo? Je dobré se zamyslet, na co ji pak reálně budete používat nejčastěji. Stojím si za tím, že nakedy jsou hodně univerzální motorky a jde s nimi odjezdit téměř cokoliv, přesto má každý model své vlastní silné (a slabé) stránky. Trackdaye jsou skvělá zábava, ale nejsou každý den a navíc ne vždy se vám trefí do termínu, kdy máte čas.

 Jaká by byla vaše volba?