Alfa Romeo Giulia Veloce Q4: Nová klasika

Alfa Romeo Giulia je tu s námi už hezkou řádku let. Když tohle auto v roce 2016 přišlo na trh, bylo pro spoustu petrolheadů pravým splněným snem. Konečně nová Alfa Romeo, navíc klasický kompaktní sportovní sedan s pohonem primárně zadních kol. Co víc si může nadšený motorista přát? Jako každá Alfa Romeo měla i Giulia své mouchy, to k italskému autu zkrátka patří. Ale to všechno už je docela dávno. 

Teď je tu modernizovaná verze. Dostala nové přední LED světlomety, zatmavené zadní lampy po vzoru provedení Quadrifoglio Verde (QV), digitální přístrojový štít a nějaké další drobnosti. Zlí jazykové si sice neodpustí poznámku, že tohle všechno tam mohlo být už od začátku, ale k tomu se ještě dostaneme. Na test jsme získali to asi vůbec nejlepší provedení – Giulii Veloce s benzínovým motorem o výkonu 280 koní a pohonem všech kol Q4. Tohle je vlastně vrchol nabídky ‘civilních’ Giulií, nad ním už je jen ikonické, ale také už trochu brutální a nekompromisní provedení QV s výkonem přes 500 koní. Tedy když nepočítám ještě limitovanou edici Tributo Italiano, ta je ale po technické stránce s Veloce shodná.

Giulia vždycky byla a stále zůstává krásným autem. Její design není přímočarý ani jednoduchý, není na ní snad jediná rovná plocha. Testované auto dorazilo v krásné červené barvě Rosso Etna. Ta sice stojí nepěkných 90 tisíc, ale vypadá vážně skvěle. Nové LED světlomety s matrix funkcí mají i nový světelný podpis, který dnes používají všechny nové Alfy. Krom toho i velmi dobře pracují (díky bohu, původní xenony sice byly vybavené automatickým přepínáním dálkových světel, ale to nikdy pořádně nefungovalo).

V interiéru se toho nezměnilo tolik – však tady už modernizace proběhla v roce 2020. Jedinou zásadní změnou je tak nový přístrojový štít. Klasické ručičkové ukazatele jsou pryč a místo nich je tu displej. Ještě než si začnete stýskat po starých dobrých časech, vězte, že grafika tohoto displeje je prostě skvělá. Je tu možnost vybrat si několik zobrazení od krásných ‘retro-budíků’ po moderní čisté zobrazení a můžete si zobrazit i velkou mapu. 

Dnešní test bude mít vlastně dvě části. V první si povíme, co všechno je na téhle Alfě úplně špatně. A že toho není málo. V té druhé si vysvětlíme, proč je to i tak s velkým náskokem nejlepší auto na světě. Připadá vám, že to nedává smysl? Tak sledujete..

Přicházím tedy k autu, věci si dám do zavazadlového prostoru. Ten mimochodem nemá elektrické víko, takže zabouchnout už ho musím hezky ručně. Potom se nasoukám do interiéru. Ne, že by tu bylo málo místa, jen dveře vedou spíše k volantu než k samotné sedačce, takže se řidič s poněkud blahobytnější postavou musí tak trochu protáhnout mezi volantem a B sloupkem. Jakmile ale zapadnu do skvělých kožených sedaček, vše je zapomenuto.

Nastartuju motor tlačítkem na volantu a vůz ožije. V porovnání s konkurencí titěrný středový displej zobrazí poměrně přehlednou a snadno ovladatelnou radiomapu, která už zvládá i zrcadlení telefonu pomocí aplikace Apple Car Play či Android Auto. Jen k tomu potřebujete kabel, bezdrátově to (narozdíl třeba od právě testovaného Opelu Corsa) stále nejde. Tento displej zobrazuje i obraz couvací kamery, který svým rozlišením dává vzpomenout na první přistání člověka na Měsíci. 

Alfa Romeo Giulia dostala do vínku i moderní asistenční systémy. Je tu tedy radarový tempomat, systém pro udržování v pruhu a všechny tyhle nové hračky. Potud tedy všechno dobré. Když byste však chtěli například automatické parkování, máte smůlu. A chybí mnoho dalších věcí. Odvětrávané sedačky? Ne. Samostatné zóny klimatizace pro zadní sedadla? Také ne. Head-up displej? Vůbec… A tak bychom mohli pokračovat docela dlouho. Zkrátka je spousta věcí, které v Alfě Romeo nedostanete ani za příplatek. Jenže i tak je to ve svém segmentu nejlepší auto na světě. A teď se konečně dostáváme k tomu, proč.

Zatímco některé prvky ‘rozmazlovací’ výbavy tu nenajdete, pro nadšeného řidiče je tu všechno. Snad jen zcela vypínatelný protiprokluz tu chybí, ten je doménou jen vrcholného provedení QV. Ale jinak tu máte všechno. Alfa Romeo Giulia totiž vznikala přesně opačným postupem, než veškerá konkurence. Když staví kompaktní sportovní sedan například v Mnichově, postaví konstruktéři nejprve nějaký základ, ten uvedou na trh a až následně jej upravují a ladí do podoby M3 nebo tak něčeho. 

Italové na to šli přesně opačně. Nejprve postavili Giulii QV, vyladili ji k dokonalosti, a až poté z ní odvozovali ona řekněme obyčejnější auta. A tak zatímco v M3 tu a tam narážíme na rezidua po ‘lidové’ 320d, v Giulii tu a tam najdeme něco, co tu zbylo z QV a už to nešlo vymontovat ven. Třeba karbonový kardan nebo motor posunutý za přední nápravu. A nebo třeba nádherně strmé řízení, které reaguje na sebemenší pohyby. Působí to až telepaticky, při vyhýbání se výmolu děláte volantem pohyb, který je pro posádku jen těžko postřehnutelný.

Ona bezprostřednost reakcí auta je asi tím nejsilnějším dojmem, který ve mě Giulia zanechala. To auto je tuhé, karoserie se nekroutí a v ničem není pocitově sebemenší vůle. Díky tomu auto reaguje vždy na každý povel okamžitě. Kromě řízení je perfektní i automatická osmistupňová převodovka. Ta dostala efektní kovová pádla řazení připevněná přímo ke sloupku řízení, jak to u sporťáku má být, tahle osmistupňová skříň ZF si je ale plným právem zaslouží. Dokáže řadit rychle i hladce. V dynamickém režimu (již tradičně jsou tu k dispozici tři jízdní režimy, jejichž zkratky dávají dohromady písmena DNA) sice je cítit drobné škubnutí, já ale trochu podezírám konstruktéry, že to udělali schválně, aby řidič měl onen mechanický dojem ze změny převodového stupně – jinak totiž umí převodovka řadit až sametově hladce.

Své si tu řekne i motor. Přeplňovaný dvoulitr vyladěný na 280 koní má výkonu tak akorát. Příjemná je ale jeho gradace, čím vyšší jsou otáčky, tím více chuti do života Giulia má. Zní to možná banálně, ale u mnohých dnešních turbomotorů jsme se museli už dávno smířit s tím, že optimistický začátek ještě neznamená, že v půli otáčkoměru motoru nedojde dech. Giulia je krásně svižná, řidič má jistotu, že bude mít pro každý manévr vždycky nějakou tu výkonovou rezervu, zároveň ale je znát, že při vývoji podvozku se pracovalo s výkonem ještě o dost vyšším, takže se rozhodně není třeba bát ztráty kontroly. I zvuková kulisa je příjemná, ačkoli je oproti verzi QV notně umírněnější.

Provedení Veloce disponuje pohonem všech kol Q4. Ten preferuje zadní nápravu, v případě provedení Veloce navíc osazenou samosvorným diferenciálem. Za ta léta, co je Giulia na trhu, už víme, že ‘čtyřkolka’ je lepší. Stabilizační systém totiž sám sobě díky pohonu všech kol daleko víc věří a dovolí vám si i trochu hrát. Pořád tu je a nejde úplně vypnout, ale jeho zásah přichází mnohem později a je i jemnější. A protože tohle auto nabízí na dnešní poměry až nečekaně dobrou zpětnou vazbu od kol, můžete se v něm opravdu bavit. A to je přesně ten okamžik, kdy vám dojde, že elektrické víko zavazadelníku a 360° kameru fakt vůbec nepotřebujete.

A ještě jeden poznatek je třeba zmínit. Alfa Romeo je italská značka se vším všudy. Krásný design a dechberouzí jízdní zážitky se tu vždycky snoubily s trochu problematickou pověstí stran zpracování a spolehlivosti. Teď máme výhodu, o jaké si obvykle u testů automobilových novinek můžeme nechat leda zdát – testujeme auto, které už je v prodeji hezkou řádku let a už tedy víme, jak na tom se spolehlivostí je. A tady přichází samé dobré zprávy. Nejen, že je Giulia očividně kvalitně postavená (ani v testovaném autě, které trpí provozem novinářského auta, nic nikde nevrzalo a všechno působilo solidně a bytelně), ale zkušenosti servisů říkají, že pokud má auto řádnou údržbu, neobjevují se na něm žádné podstatné systémové závady. 

Verdikt

Alfa Romeo Giulia ve své zatím poslední modifikaci přináší některé prvky výbavy, bez kterých už to v prémiovém segmentu začínalo být poněkud trapné. LED světlomety i digitální přístrojový štít auto omladily zvenku i zevnitř a obojí je na špičkové úrovni. Všechno ostatní ale zůstalo, jak bylo, a tady se sluší dodat, že naštěstí. Není tu žádný hybrid, mildhybrid ani nic podobného, jen ryzí sportovní technika takřka ze staré školy. Co na tom, že displej radiomapy je maličký, když je čistě zasazený v elegantní kůží obšité přístrojové desce a netrčí z ní, jako ‘tablety’ konkurenčních aut?

Alfou a omegou tohoto stroje je jeho technika a ovládání, sem směřovala veškerá snaha a um konstruktérů, místo toho, aby laborovali nad osmdesáti pěti odstíny ambientního osvětlení. Auta tu nejsou kvůli fotkám na Instagram, auta mají jezdit. A žádné jiné auto v této třídě se neřídí tak snadno a nepůsobí už jen samotnou jízdou takovou radost, jako právě Giulia. Právě proto musí být, přes všechny své nedokonalosti, tím nejlepším autem ve své třídě na světě. Takhle jednoduché to je.
 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 995 cm 3 
Výkon: 280 koní v 5 250 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 2 250 ot./min
Převodovka: automatická osmistupňová ZF 
Pohotovostní hmotnost: 1 530 kg 
Maximální rychlost: 240 km/h
0-100 km/h: 5,2 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,7 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 9,2 l/100 km
Cena (Veloce, 2.0 280k): 1 499 000 Kč