Citroen Berlingo Profi+: Má svoje vady, ale rádi mu je odpustíte

Příběh Berlinga (a jeho stellantisích sourozenců) by vydal pomalu na antické drama. Z role dělníka se za dlouhá léta propracoval do pozice rodinného univerzálu, po kterém toužil nejeden zákazník, jemuž byl klasický kombík malý, ale dodávka zbytečně užraná. Dočkal se pěkných vyšperkovaných verzí s polepy a bohatou výbavou, pak ale prý přišla „zlá Evropská Unie” a řekla dost. Teda – celá zápletka je o dost složitější, ale kdo by se zdržoval studiem problematiky výrobních kapacit a rozdílů marže spalovacích a elektrických verzí.

Berlingo, Combo a Traveller na naftu a benzín zkrátka vyklidily pozice a zájemcům o osobní malou dodávku nastala doba temna. Nebo teda nenastala, ono reálně asi vůbec nedošlo k situaci, kdy nebylo spalovací Berlingo někde skladem, ale kdo by kazil onen dramatický příběh, navíc když umožní prodávat užitkový starý model za víc peněz. A teď je osobní Berlingo najednou zpět (nebo spíš pořád tady), jmenuje se Profi+ a podle techničáku je nákladní. V interiéru to prozradí jen dvojice kotvicích bodů na přepážku ve stropě (kam jde mimochodem velice snadno namontovat kotvicí oko z hobbymarketu – to je spotřebitelská rada), zvenčí to nepoznáte vůbec. 

Takže abychom si to ujasnili. Berlingo se sice tak úplně ze záhrobí nevrací, zajímat by vás ale v posledních dnech mělo z jiného důvodu. V nejbližší době totiž importér naskladní novou faceliftovanou verzi pro rok 2024 (v západní Evropě již v prodeji) – mimochodem, i tahle nová se bude vyrábět elektrická i spalovací – a tak tento starší typ vcelku příjemně zlevnil. Dle oficiálních propagačních materiálů prý o sto tisíc, reálně se většině prodejců tak nízko nechce, ale nějakou tu kačku přeci jen sundali. Pokud přemýšlíte o koupi Berlinga a není-li faceliftovaná maska něčím, po čem bezmezně toužítě, jsou následující dny a týdny pravděpodobně vhodnou dobou, kdy byste to měli v zájmu své peněženky udělat.

Já sám mám Berlingo a jeho jinak označkované sourozence moc rád. Je to takové upřímné drndadlo, do kterého se vejde spousta věcí a lidí, jednoduchý služebník, který nemá za úkol dělat dojem nebo dominovat na okreskách, ale prostě jen maximálně usnadnit život majiteli.

Máte tu sice k dispozici nějakou tu výbavu, ale tvrdé plasty a místy dokonce i nezakryté plechy stejně prozradí užitkový původ. Nemyslím si ale, že by to někomu ze zákazníků nějak zvlášť vadilo. Alespoň se tu dá všechno snadno omýt a ačkoli se obložení časem poškrábe a začne trochu vrzat, zůstane na svém místě. Je to jedno z těch kouzelných aut, kterým ráno odvezete suť na sběrný dvůr, v poledne ho proběhnete s vlhkým hadrem, odpoledne můžete vyrazit s rodinkou na výlet a při tom všem bude vypadat naprosto patřičně a důstojně. Vlastně se mi zdá, že vypadá dokonce trochu lépe lehce zabahněné, než kdyby se blýskalo novotou.

Dokonce i interiér je pořád stejně konzervativní, jak býval, jen v některých skladovkách najdete automatickou převodovku řazenou „kolečkem” (jako na fotkách) – tento systém je mimochodem o dost intuitivnější a funkčnejší – a někde se již nachází modernější kolébkový přepínač. Stejně fluidně se chová i ruční brzda – někde elektronická, jinde manuální mezi sedadly. Carplay/Android auto je tu pořád po kabelu, na LCD přístrojovku (nebo barevný displej mezi budíky) si tu taky nenarazíte. Ale nemyslím si, že by to někomu vadilo, naopak si dokonce umím představit, že to někteří majitelé budou vnímat jako výhodu. 

Mnohem důležitější než nějaké moderní technologie je totiž skutečnost, že všechna tři zadní sedadla disponují Isofixem, ve voze najdete gumové koberce na míru s „puzzlovým” systémem, které spolehlivě pokryjí celou podlahu, a u nohou spolujezdce se ve většině vybavenějších verzích nachází praktická zásuvka na 230 voltů. 

Podobný přístup čekejte i v případě jízdy. Berlingo není nějaký přesně řiditelný výkvět moderní techniky. Jeho jednoduchý podvozek s pevnou zadní nápravou nezatížený poskakuje, ale nevadí mu děravé silnice ani louky a je nezáludný a čitelný – teda pokud s ním neděláte nepřístojnosti. A to neděláte, protože když už jste si koupili Berlingo za půl milionu vlastních peněz, tak si ho budete šetřit. Že se vzadu nenachází nějaké sofistikované lichoběžníky, nikomu nevadí. Mnohem důležitější je, že všechno vespod je pěkně doplocha srovnané, nikde nevyčnívají žádné kabely a trubky, které by se mohly zachytit o nějaké ty náletové dřeviny a větve na polních cestách, a celou přední část vozu až za nápravu chrání robustní plastové kryty.

Řízení je tak akorát naposilované a neposkytuje moc zpětné vazby, ale to nevadí. Líbí se mi velká zpětná zrcátka, pojí se k nim ale jedna nepříjemnost – tím, že jsou umístěná až za předním malým trojúhelníkovým okénkem ve dveřích, mají celkem masivní slepé úhly. A ačkoli je tu nainstalovaný asistent, který je má sledovat, několikrát se mi stalo, že auto v levém pruhu na dálnici přehlédl. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklý na starší auta, mám naučené se ještě kouknout při připojování trochu přes rameno a myslím, že mi to při testovacím týdnu minimálně dvakrát zachránilo plechy. Kdybych si Berlingo koupil, asi bych si do plochy zrcátka nalepil takové to malé vypouklé zrcadlo z benzínky.

Když už zmiňujeme nepříjemnosti spojené s jízdou, druhou drobností je poněkud neurčitý chod páčky blinkrů – za celý týden se mi nepovedlo vychytat správnou sílu, kterou spustím trojblik, ale páčku nezaaretuji. A při manuálním vypínání blikače jsem naopak často začal signalizovat rovnou na druhou stranu. Dá se na to zvyknout, ale taky se to dá udělat lépe…

Naftový jeden a půl litr sice netrhá rychlostní rekordy a obzvláště na dálnici je poznat, že má s velkou čelní plochou dodávečky celkem dost práce, ale to nakonec zas tak nevadí, protože kdo by s Berlingem závodil. Naopak mě mile překvapilo, jak je kultivovaný a jak málo se i za studena ozývá do kabiny. A hlavně – a to je myslím si opět z hlediska kupujících zdaleka nejdůležitější – pokud jezdíte alespoň trochu rozumně a s citem, tak skoro nežere. Oficiální údaj průměrné spotřeby pro automatický nafťák je šest na sto a skutečně není problém se téhle hodnoty v klidu držet. Vynecháte-li dálnice (nebo budete-li na nich drandit dejme tomu do 115-120 km/h), není moc důvodů, proč by mělo Berlingo žrát přes sedm. 

Verdikt

Berlingo není třeba představovat. Je to už mnoho let pořád stejná krabice na lidi a náklad, kterou zná každý, kdo se o auta jen trochu zajímá. Nemá smysl ji nějak přehnaně zbožšťovat, dělnický původ neskryje a chcete-li ji využívat jako osobní automobil, bude nutné zkousnout pár kompromisů. Odměnou vám ale bude nepřekonatelná užitná hodnota, skvělá univerzálnost a v neposlední řadě i příjemně nízké provozní náklady, na poměry francouzských aut také velice malý propad ceny ojetin. Verze Profi+ je prostě klasické Berlingo na lidi, akorát kličkou nacpané do emisně benevolentnější kategorie nákladních aut. Narazil jsem sice na pár teoretických poznámek o tom, proč by mělo zařazení vozu do N1 případnému kupci vadit, reálně jde ale o pouhou formalitu.

Technické údaje

Motor: čtyřválec turbodiesel 1 499 cm3
Výkon: 96 kW (130 koní) v 3 750 ot./min
Točivý moment: 300 Nm v 1 750 ot./min
Převodovka: osmistupňová hydroměnič
Maximální rychlost: 184 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,5 s 
Průměrná spotřeba: 6,0 / 6,3 (udávaná/v testu) [l/100km]
Cena již od: 450 000 Kč