SsangYong Tivoli 1.5 GDI Turbo: Překvapivě dobré auto s ještě překvapivější cenovkou

Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že Ssang Yong v poslední době vládne internetu. Co kdysi dokázala jen škodovka a možná ještě Dacia (hovořím o pravidelném obsazování prvních příček žebříčku čtenosti), dnes předvádí tato dříve okrajová korejská automobilka, a to bez ohledu na model. Vlastně to není nic překvapivého. On spotřebitel není blbý a brzy si všimne, kde mu nabízejí zajímavý poměr value for money. Začne hledat, shánět informace a zkušenosti, pídit se po ještě výhodnějších akcích, a nová internetová hvězda je na světě. A nejen internetová. Jistě jste si všimli, že na silnicích se SsangYongů prohání stále víc. Kraluje jednoznačně Korando s optimální rodinnou velikostí, ostatní členové stáje však nezůstávají příliš pozadu. Lidé jsou možná zpočátku nedůvěřiví – značka zde přece jen nemá tak zažitou tradici jako němečtí či francouzští výrobci nebo i krajané Kia a Hyundai – postupně si však zvykají na neortodoxní design a za chvíli už na svůj SsangYong nedají dopustit. 

Hrdinou dnešního článku je nejmenší člen rodiny – Ssang Yong Tivoli v krátké variantě, jehož cenovka začíná na částce 439 900 korun českých, testovaný kousek s pohonem 4x4, automatickou převodovkou a plnou výbavou pak vychází podle konfigurátoru lehce nad 550 tisíc. Loňský facelift přinesl úplně nový design předku, takže už si Tivoli nespletete s Korandem, jak se dříve mohlo stát. A nespletete si ho ani s žádným jiným autem, neboť SsangYong se opět nebojí originality. V historii jsme se nad kreacemi automobilky nejednou shovívavě usmívali, neboť designu buď zcela chyběl názor, nebo ho bylo naopak až příliš, jenže v posledních pár letech začíná dostávat zřetelnou tvář. Pořád se vám nemusí líbit, ale již nemůžete popřít, že designové oddělení bylo při vývoji auta přítomno a dělalo svou práci.

Osobně se mi zajímavá příď Tivoli líbí a barevné čtverečky dokazují, že malý detail může mít velký efekt. Oproti prodloužené variantě Grand má tenhle kousek i vyrovnané proporce a z boku vypadá jako povedené kompaktní SUV. Na zadní straně je těch prolisů možná na můj vkus zbytečně moc, ale ani tento pohled mě neuráží. Možná si všimnete, že zcela zmizelo logo i název značky a vpředu i vzadu už najdete jen nápis Tivoli. Zřejmě to bude souviset s faktem, že automobilku koupila korejská skupina KG Group a postupně dochází k přejmenování na KG Mobility. Jak se to podepíše na autech samotných, ještě uvidíme. 

Při testování auta většinou začínám nasáváním dojmů. V první chvíli se nepídím po technických ani výbavových detailech, prostě jen vnímám, jak to jezdí. S krátkou karoserií je Tivoli příjemně obratné a v pražských ulicích hezký splyne s proudem uspěchaných vozidel. Na parkovišti pak hodnotím, že má skvělý rejd a není problém se s ním vytočit i na malém prostoru. A v neposlední řadě je tu výkon – fakt to jede. V malých crossoverech a SUV si dneska často musíte vystačit s motůrkem o objemu kolem litru nebo jen maličko víc, výkonnější motorizace si žádají mastný příplatek, leckdy nejsou v nabídce vůbec.

Do Tivoli dostanete benzinovou jedna-pětku už v základu, vlastně je to jediná možnost, která se nabízí. Motor má příjemný, v dnešní době už téměř oldschoolový projev, chybí mu totiž hyperaktivita turbených tříválců, které často dávají hned zkraje kopanec výkonu, velmi brzy jim ale dochází dech. Čtyřválec v Tivoli přidává sílu postupněji a má i mile kultivovaný chod, 163 koní je navíc vzhledem k velikosti auta a hmotnosti kolem 1400 kilo celkem velkorysý příděl. Daní za vyšší kubaturu je jen spotřeba, která může při energické jízdě stylem brzda-plyn nemile překvapit. Při městském poskakování se šplhala i k hranici 11 litrů, pod 8 se mi ji pak nepovedlo stlačit nikdy. Na internetových fórech se ale majitelé nezřídka chlubí spotřebou kolem 6,5 litru, takže s trochou sebezapření to asi jde. 

Šestirychlostní automat si s motorem rozumí bez konfliktů. Když chcete hodně výrazně zrychlit a žádáte si větší podřazení, někdy se na okamžik zamyslí, většinou ale funguje tak, že ho ani nevnímáte. 

Tivoli neoplývá sofistikovanými technologiemi podvozku, přesto jeho jízdním vlastnostem nemám co vytknout. Silnic, které jsou se svými výtluky a chybějícími kusy asfaltu pro testování komfortu auta jako dělané, máme v Praze i okolí po zimě hromadu a malý SsangYong se jimi nenechal zásadně rozhodit. Podvozek nerovnosti zjemní na neškodnou míru, takže cestování zůstává nerušené a dětem nepadají mobily z rukou, auto navíc v zatáčkách neodskakuje ani se přehnaně nenaklání. Sportovní jízdu po okreskách s klidným svědomím doporučit nemohu, ale všechny ostatní disciplíny zvládá Tivoli bez ztráty kytičky, a to včetně dálničních přesunů. Za všech okolností se navíc příjemně vodí a dává řidiči pocit dokonalé kontroly. V tomto ohledu to bude auto vhodné i pro nezkušené jezdce, holky s malým řidičským sebevědomím nebo dříve narozené, kteří nemají náladu se s autem prát nebo ho k čemukoliv přemlouvat.

Jízdně tedy Tivoli obstálo s vyznamenáním, ale co ty ostatní věci, které dnes kupce zajímají možná ještě víc? Když se posadím do kabiny, hned mě napadne, že se designéři mohli trochu rozšoupnout i tady. Oproti zevnějšku je vnitřek přísně konzervativní a vysloveně volá po nějakém svěžím detailu. To je ale asi tak všechno, co tu lze více pomluvit. Možná ještě velké lesklé černé plochy, ale ty spadají do mých osobních antipatií a jiným vadit nemusí. 

Kabina Tivoli příjemně překvapí prostorností. Nejen dopředu, ale i dozadu se vejdou dospělí lidé s nohama a nebála bych se v plném obsazení vyrazit klidně i na delší cestu. Pohodlné sedačky si snadno nastavíte do vyhovující pozice, nechybí ani loketní opěrka uprostřed. Úložných prostor není na rozdávání, ale ani vysloveně nedostatek, prostě tak akorát. 

Infotainment působí svou grafikou kapánek starosvětsky (parkovací kamera dokonce přímo předpotopně, i když svůj úkol splní), všechny funkce v něm však najdete rychle a bez tápání. Jediné, co mi během testování vadilo, byla nutnost pořád dokola připojovat telefon, neboť spojení často automaticky nenaskakovalo. Digitální přístrojovka naopak působí moderně a nabízí i několik typů zobrazení. 

Klimatizace má naštěstí i po faceliftu samostatný panel, i když už na něm nejsou fyzická tlačítka, nýbrž dotykové plochy. Ovládání je ale pořád snadné a na jedno stisknutí. Na jedno stisknutí se pak vypíná i asistent pro udržení v pruhu, jehož projev je poněkud otravný. Z komfortní výbavy mám k dispozici vyhřívání sedaček i volantu, bezklíčový přístup i startování nebo tempomat. Nenapadá mě nic zásadního, co by tu chybělo…

Verdikt

SsangYong Tivoli nechytá za srdce, neláká na hluboký charakter nebo krásnou duši. Jenže když pro změnu necháte promluvit rozum, vidíte, je to fajn auto za super peníze. Všem, kteří nepotřebují za každou cenu obří kufr, doporučím právě tuhle krátkou verzi. Kromě toho, že o hodně líp vypadá, je obratnější a příjemněji se ovládá. Jejím největším trumfem je pak možnost pohonu 4x4, za který připlatíte bez stovky 40 tisíc. I s menším kufrem přitom může v pohodě sloužit jako rodinné auto, kterému neschází žádná moderní funkce.

Technické údaje:

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1497 ccm
Výkon: 120 kW (163 koní) 
Točivý moment: 260 Nm 
Převodovka: automatická šestistupňová
Maximální rychlost: 175 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,8 s 
Objem zavazadlového prostoru: 423 litrů
Kombinovaná spotřeba udávaná: 8,3 l/100 km 
Průměrná spotřeba v testu: 9,3 l/100 km 
Základní cena: 439 900 Kč