Známý se mi pochlubil, že renovuje kuchyň a koupelnu. Má už notně bolavá záda a domlouvá si rehabilitaci. Napadla mne spousta věcí, o kterých by měl přemýšlet. Je mu více, než šedesát.
Pokud jde právě o kuchyň, asi je vhodné popřemýšlet, co vlastně v kuchyni dělám a co tam potřebuji mít. Například pračka s předními dveřmi v lince asi není marná záležitost, zatím jsem na ni neslyšela jedinou stížnost. V paneláku určitě ne. Často ji dokáže obsloužit i člověk na vozíku – a nepřekáží mu v koupelně.
Jediné, co by mně osobně vadilo, protože míváme nedostatek vody ve studni, je vypouštění. Běžně totiž tuto teplou vodu z praní využívám na vytření podlah. Pokud je velmi nízká hladina vody, odchytávám také vodu po máchání a použiji jako první vodu na další praní nebo namočení další várky prádla. Velmi to sníží spotřebu vody i v případě, že mohu použít nachytanou vodu dešťovou. V panelákových bytech se navíc spotřebovává tímto způsobem voda pitná.
V kuchyni je ze židle nebo vozíku obtížné pracovat u linky. Jsou tu tedy výhodné vysouvací pracovní desky a uložení nezbytných potřeb v dosahu. Málokdo totiž z vozíku vstane tak, aby se postavil. Což i zdravý člověk zjistí jednoduše: sedne si a zkusí se odtud obsloužit a něco uvařit. Ohledně uložení nádobí lze očekávat, že po několika letech přijmete službu donášky obědů. Ta má veliké výhody pro celou rodinu. Udržuje denní rytmus (určitá hodina, kdy se dají obědáky za dveře nebo vyzvednou), pokud je dováží pečovatelka, tak leckdy naservíruje a dohlédne, aby si člověk vzal polední léky – a rodina ví, že je člověk v pořádku, takže i pečující mohou s klidem chodit do práce, i když třeba ráno přijdou, pomohou vstát, obstarat hygienu. A odpoledne nebo večer opět přijdou a pomohou. Přes den prostě přijde někdo další, opravdu často stačí polední pečovatelka. Opět to znamená, že si člověk přivykne na službu, na známou tvář a podle potřeby požadavek na službu časem rozšíří.
Tím pádem člověku na rozložení kuchyňských potřeb a nádobí stačí méně polic v dosahu. A pokud by se něco mělo slavit, péct a vařit? To jistě bude po ruce nějaký pomocník a podá, co je potřeba.
Po kuchyni se i tvrdohlavé kuchařky, co prostě vaří všem, nejlevněji a chutně bez ohledu na svůj stav, dokážou pohybovat na kancelářské židli. Často jim stačí bez opěrky, redukovaná na sedátko s kolečky. Drandí na nich hbitě a šikovně, jen při vstávání a usedání musejí být pozorné, aby jim židle neujela. Když přijde vnouče, s chutí se prohání také.
Pokud tedy člověk s bolestmi v zádech běžně vaří a dokonce zvládá postát, počítejme s tím, že postojí především tak, že se o předloktí opírá a stojí v předklonu. Opět tedy nezvedne ani ruce ani hlavu k příliš vysoko uloženým věcem. Nepřenáší nic, pouze posunuje po ploše. Často tak, že na lince připraví, co potřebuje, případně dá do nějakého košíku, na židli nebo vozíku postrkuje po ploše podle potřeby tam, kde může vše pohodlně přendat. V umístění potřeb je to podobné při ukládání nákupu nebo hotového jídla do lednice a zásob do spíže.
Na takový stav bohatě postačí potřeba berlí, například po úraze, takže nějaký ten vymknutý kotník, zlomenina… V jakémkoliv věku, prosím. Vleklé potíže s klouby někdy dovolí použít pouze hůlku, jindy chodítko anebo právě pojízdnou židli.
Výhodný může být některý typ servírovacího stolku. Jedna z mých klientek využívala starý dětský kočárek. Tam sice nemohla dát zcela všechno a přece jen denně potřebovala s něčím pomoci, ale měla pocit velké soběstačnosti během dne. V chodítku s košíčkem leccos převezete také, ale musíte být opatrní s hrnky – do něčeho drcnete a rozléváte. Takže méně nalito, větší hrnek na kávu… Vozíčkáři dokážou leccos převézt na klíně, drží hrnek s kafem mezi nohama – pokud se rozlije, může opařit.
Samozřejmostí, která z mých postřehů vyplývá, je hladká podlaha bez prahů a prostor pro pohyb na vozíku nebo oné kancelářské židli. Ne každý jídelní stůl má dost široké nohy, aby k němu vozíčkář pohodlně zajel. Člověk ve věku 60+ by měl zvažovat i tyto varianty, neboť stačí málo a k sebeobsluze potřebujete změněné podmínky – i kdyby to bylo pouze dočasné, kdybyste věděli, že se rozcvičíte po úrazu nebo mrtvici. Je lepší být připraven na tyto možnosti, abychom se zbytečně neomezovali. I tím, že se budeme po svém domově pohybovat za změněných okolností, obdržíme nebo zlepšíme své fyzické možnosti – také proto domov léčí, nutí nás k pohybu a různým činnostem, jaké v nemocnici, LDN nebo domově pro seniory odpadnou.
Úpravy a přizpůsobení kuchyně jsou možné i v případě, že nepotřebujete rekonstrukci. Důležité je být připraven a obhájit si co největší nezávislost. Teď, v tuto chvíli, je asi nejdůležitější posadit se a rozhlédnout po svém bytě jinýma očima. Co bych dokázal zvládnout, kdyby… ?
