Před deseti lety jsme si s manželkou nechali postavit dřevostavbu, které říkáme Bouda, na pozemku vzdálenou jen sto metrů od krásného lesa se zázračnou studánkou a Zelenou kapličkou s křížovou cestou.
Z Prahy je to daleko, ale je to náš rodný kraj, máme zde kamarády z gymnázia a i místní nás velmi dobře přijali. Na Boudu, jak chalupě říkáme, jezdím malovat své obrazy a žena Věrka mi skvěle vaří, i když je doktorka filozofie.
 |
Krásné okolí máme na dosah, například stolovou horu Ostaš, Adršpašsko-teplické skály, Hejšovinu, Hvězdu a kousek je to i do Krkonoš.
Na zahradu jsem si pořídil malý kruhový bazén. Má dva metry v průměru a je hluboký 70 centimetrů. Každé ráno do něj skočím. Je to lepší než sprcha. V létě vstávám ráno v pět hodin a spát chodím se slepicemi.
Vodu nám bohužel na zimu zavírají, tak je nutné si udělat zásobu do sudu. Využíváme ji na splachování toalety. Když je chladno, topíme dřevem. Místnosti jsou vytopené perfektně.
Staňte se chalupářem iDNES.cz a získejte 1 000 korun |
Bouda má sedlovou střechu, čtyři střešní okna, dvě ložnice v podkroví (jedna pro nás a druhá pro hosty), uprostřed je pracovna a do přízemí vedou mlynářské schody.
Dole je malá kuchyň vyrobená na míru a oddělený sprchový kout a WC. Na druhé straně je společenská místnost s knihovnou, oranžovou sedačkou a kamny na dřevo.
Chalupa má půdorys o rozměru 8 × 4 metry a její velká okna 4 × 2 metry jsou orientovaná na jih. V severní části je zimní vchod. Pozemek je svažitý a nabízí 3 tisíce metrů čtverečních.
V horní části jsem vysadil 300 smrků a jedlí. Uprostřed máme sad s ovocnými stromy (třešeň, jabloň, hruška). A úplně dole má žena stovky růží. Původní třešňovku jsme zachovali. Nic jsme nevykáceli. Naopak se o staré stromy staráme. Jsou moc krásné.
Návštěvy máme rádi. S místními si moc nepopovídáme, máme rozdílné názory na život, ale jsou to dobří a šikovní lidé. Se vším si ví rady.
Rád bych ještě napsal pár slov o jednom z nejslavnějších podnikatelů z Police nad Metují. To bylo koncem 19. století. Vilém Pelly tehdy přišel do těchto míst a začal dělat z místní zázračné vody ze studánky kořalku.
Denně za ním chodilo až 10 tisíc lidí z celého Rakouska-Uherska. Pelly jim prodal kořalku, pak je ubytoval, začal podávat jídlo a za pět let si v Polici nad Metují postavil textilní továrnu a stal se místním „králem“, pak starostou a mecenášem.
