Škoda Superb Combi poprvé naživo: Zas o něco lepší auto, revoluci ale nečekejte

Uvedení nové generace modelu vždycky vzbuzuje kromě nadšeného očekávání i mírné obavy. Nezřídka se totiž stává, že automobilka ve snaze ohromit zákazníky svou inovativností a technologickou pokročilostí dožene „modernu“ za hranici reálné použitelnosti. S úlevou můžu říct, že škodovka se tentokrát z řetězu neutrhla a během vývoje, který probíhal spolu s Volkswagenem Passat, nezapomněla na spíše konzervativní založení svých příznivců. Všechno, co dělalo Superb Superbem – tedy moře prostoru, jeho chytré využití, úsporné motory a téměř prémiový komfort navrch – i ve čtvrté generaci zůstává. Když se to vezme kolem a kolem, nic zásadně nového s ní nepřichází. Změny, které proběhly, však vnímám jako jednoznačný krok správným směrem a nad několika muškami, jež v autě najdete, lze s klidem mávnout rukou. 

Ne náhodou se automobilka rozhodla představit jako první karoserii kombi, která se svým obřím kufrem představuje ideální kompromis mezi reprezentativností na jedné straně a praktickým využitím na straně druhé. Pro Čechy, nadšené chalupáře, cyklisty a cestovatele, to platí dvojnásob – během týdne se vozíte v důstojném, ale neokázalém manažerském kombi, o víkendu ho proměníte ve stěhovák, který bez ztráty kytičky odtransportuje pytle s hlínou, sekačku či nějaký ten domácí spotřebič. Když k tomu přidám vynikající jízdní vlastnosti a uživatelskou přívětivost uvnitř, není důvod představovat si budoucnost Superbu jinak než v růžových barvách.

Interiér v novém

Pojďme se podívat nejdřív do kabiny, kde se událo několik zásadních změn. Co se naštěstí nezměnilo ani trochu, je dechberoucí prostornost, která jen těžko hledá konkurenci. Škodovka je sice v některých kruzích s úsměškem označována za nekorunovaného krále převažečů vzduchu, ale co si budeme povídat, kdo by nedal přednost pohodlnému rozvalování před ztuhlým sezením s rukama v klíně?

Na zadní sedačky se pořád vejde dvojice urostlých hráčů amerického fotbalu, aniž by se museli omezovat v jakémkoliv směru. Také s odkládacími prostory je situace více než veselá – dokonce o něco málo veselejší než v předchozí generaci. Ze středového tunelu totiž zmizelo řazení a umožnilo o něco zvětšit úložnou přihrádku. Škoda jen, že se přesto nevešly dvě bezdrátové nabíječky, které bude umět nový Kodiaq. Volič převodovky se po vzoru elektrických Volkswagenů přesunul na páčku vpravo pod volantem, a i když při prvním setkání není dvakrát intuitivní, po chvíli si na něj člověk zvykne – stejně jako na ovládání stěračů na páčce blinkrů. 

O třech kolečkách klimatizace už bylo napsáno dost a v praxi fungují přesně tak skvěle, jak jsem očekávala. Na prostřední točítko si můžete navolit ovládání čtyř ze šesti funkcí, například přepínání jízdního režimu, regulaci hlasitosti nebo intenzitu foukání, mezi nimi se pak pohybujete jeho stlačením. Jelikož jsou kolečka hezky velká, dají se ovládat takříkajíc poslepu a oproti složitému lovení funkcí z menu je to svěží vánek praktičnosti v dnešním předigitalizovaném světě. 

Na samotném infotainmentu se mi kromě velikosti obrazovky, jež dává zapomenout na postupující stařeckou vetchozrakost, líbí také možnost připíchnout si nejčastěji používané funkce na horní lištu a pak se k nim dostat jedním kliknutím. 

Sedačky s certifikací AGR mají nově deset pneumatických polštářků, které se postarají o masáž zad, a opěrku hlavy si můžete nastavovat jak výškově, tak podélně. Co víc si na dálkové trasy přát?

Pár much mu odpustíte

Ovšem nebudeme si lhát, že se v interiéru nového Superbu povedlo úplně všechno. Například žebrování na palubce před spolujezdcem je sice efektní, ale za pár měsíců neřkuli let se v něm určitě začne shromažďovat prach a binec. Centrální displej je na můj vkus vytrčený nad palubní desku až příliš. A do třetice tu máme přístrojovou desku, která trochu působí, jako by na ni designéři v průběhu návrhu zapomněli a narychlo ji ne úplně zdařile nacpali do stínícího oblouku za volantem. Nic z toho není vysloveně pain, ale možná by to šlo vyřešit citlivěji. 

Kde je naopak pozornost a cit pro detail vidět každým coulem, je kufr. Ve škodovce jsou si dobře vědomi faktu, že zavazadlový prostor je jakýmsi trademarkem značky, proto ho nejen ještě o kus zvětšili, ale také vybavili spoustou užitečných udělátek. Novinkou je elektrická roletka a následuje dlouhý seznam háčků, sítěk a posunovatelných přihrádek na suchý zip. Každá z těchto vychytávek má přitom dedikované místo pod podlážkou, kam se vejde i rezervní kolo. 

O vnějším designu asi nemá smysl se příliš rozepisovat – na ten si každý udělá názor sám. Žádná revoluce se zde neudála a Superb zůstává uměřeným konzervativním kombi, které se bude jen pomalu okoukávat. Za zmínku tak stojí hlavně aerodynamický odpor vylepšený z hodnoty 0,30 na 0,25, který by měl zajistit nižší spotřebu i hlučnost. 

Kam se posunul komfort?

Se čtvrtou generací Superbu představila Škoda i novou generaci svého adaptivního podvozku DCC Plus. A možná k vám pronikly zvěsti o tom, že novinka přišla o svou dřívější plavnost a houpavost. Inu, něco pravdy na tom je, ale dle mého osobního názoru jde jednoznačně o změnu k lepšímu. Podvozek je stále velmi komfortní, při přejezdu nerovnosti se však mnohem dřív stabilizuje, takže efekt létajícího koberce trochu opadl. Pro někoho to může být ztráta, nicméně já jsem rozevlátosti komfortního režimu v předchozím Superbu (nebo v Kodiaqu) příliš nefandila a vždycky měla dojem, že si vybírá svou daň na přesnosti řízení a stabilitě v zatáčkách. Většinou jsem přepínala do sportovního módu, v němž zůstávalo pružení pořád dostatečně pohodlné, a přitom jsem měla auto více pod kontrolou. 

V novém Superbu je režim sport o něco tužší, zatímco komfort se teď chová přesně tak, jak bych od něj čekala – tedy komfortně a zároveň pevně, a to i na devatenáctipalcových kolech. Hodně pohrát si můžete taky s individuálním nastavením, kde máte k dispozici 15 možností. Nejlíp samozřejmě uděláte, když si auto vyzkoušíte „na vlastní zadek“, ideálně na zakroucených okreskách, kde je rozdíl nejpatrnější. 

Na dálnici pak Superb zůstává stále stejnou, tedy rychlou a sebejistou cestovní kapslí, v níž urazíte stovky kilometrů, aniž byste měli potřebu vystoupit. Díky fortifikovaným sklům je uvnitř ticho jako v hrobě a ani si neuvědomíte, že jedete už hodně přes limit. 

Nafta je nej

Superb jsem měla možnost vyzkoušet se základní benzinovou jedna-pětkou a dvěma dieselovými verzemi – slabší předokolkou a silnější čtyřkolkou. Bohužel jsem se nedostala k plug-in hybridní variantě, která byla k dispozici jen v omezeném režimu, v prodeji ji však samozřejmě najdete. Nikoho asi nepřekvapí, že volbou číslo jedna by pro mě byla silnější nafta. Její jedinou nevýhodou je vyšší pořizovací cena, pak ale zbývají jen samá pozitiva a sociální jistoty. Kromě toho, že ze všech tří variant nejlépe reaguje na plyn, je také nejstabilnější a působí nejvyrovnaněji. Pokud zrovna nestojíte plnou vahou na plynovém pedálu, o motoru ani převodovce prakticky nevíte a průměrná spotřeba mezi šesti a sedmi litry je více než uspokojivá, zejména když je řeč o jízdě, kde nebyl na úspornost brán žádný speciální zřetel. Výkon 195 koní pak vyhoví ve všech myslitelných situacích, do nichž se v provozu dostanete. 

Podobnou spotřebu měla benzinová jedna-pětka, která však citelně ztrácí na výkonu (150 koní) a na plyn reaguje poněkud vlažně. Pokud pojedete klidně a nebudete ji příliš vytáčet, můžete počítat s příjemně tichým projevem, jenže nízké otáčky benzinu příliš nesvědčí. Mnohem líp jede v těch vyšších, to už se ale zpod kapoty ozývá motor, který přehluší jen „volume doprava“. Slabší diesel pak bude volbou šetřílků, kterým sníží spotřebu o nějaký ten litr, zase však logicky budou muset obětovat část dynamiky. Se stopadesáti koňskými silami nejde o žádného sprintera, ale spíš o kultivovaný dálniční přepravník, který v tichosti udržuje zvolenou rychlost a otáčky drží co možná nejníže. 

Pokud jde o ceník nového Superbu, rozpětí je celkem široké. Za základní 1.5 TSI s výbavou Selection dáte 975 000 korun, slabší diesel začíná na 1 035 000 korunách a silnější naftová čtyřkolka na 1 165 000 korunách. Vrcholná výbava Laurin a Klement pak všechny verze prodraží o 200 000 Kč.