Renault Espace: Tři modely v jednom, nebo něco úplně nového?

Už minulá generace Renaultu Espace dostávala v diskuzích pod testy pravidelně naloženo, že prý není hodna slavného jména. Z velkoprostorové variabilní skorododávky se stal neurčitý knedlík připomínající z některých úhlů SUV a z jiných Scénic. Nebylo to špatné auto, to ani v nejmenším, jen jako by samo nevědělo, čím chce být. Na MPV bylo uvnitř moc nízké a málo variabilní, na stylovku zas moc rodinné a neobvyklé. Což o to, u Renaultu není tohle lavírování mezi kategoriemi nic divného. Vzpomeňme třeba na Avantime, VelSatis, Twingo, nebo kabrio Kangoo.

Nová generace Renaultu Espace je mnohem uchopitelnější. Zvenčí je to na první pohled jasné větší SUV. Vysoký předek, kapota, kabina s dlouhou střechou a skoro svislé zadní dveře. K tomu velká kola, nějaké to oplastování a pár prolisů, aby se trochu porozbíjela velká boční plocha. Není to nic moc světoborného nebo objevného, ale funguje to poměrně dobře. Tenhle Espace se mi na první dobrou prostě líbí a místo opatrných adjektiv typu “rafinovaný” nebo “svébytný” se nebojím říci, že je prostě docela pěkný. 

Vyhovuje mi i způsob, jakým jsou na objemnou karoserii naroubované typické renaultí designové prvky. Přední část s typickými protaženými “céčky” světlometů je spojená sice velkou, ale designově střízlivou mřížkou chladiče s logem, spodní část nárazníku zdobí lišta zakončená prolisem, který známe z ostrých Meganů. Zadní část je pak jakýmsi zrcadlem předku – tvar světel i lišta s logem (zde svítící koncovými světly) se tu vcelku vkusně opakuje. Pobavil mě komicky maličký zadní stěrač, vzhledem ke tvaru okna se sem logicky jiný nevejde, ale vypadá to legračně.

Podle tiskových zpráv Renaultu nový Espace nahrazuje hned tři končící modely. Kromě své předchozí generace ještě navíc SUV Koleos a kombi Talisman a stává se tak jakousi ultimátní vlajkovou lodí Renaultu. To je poměrně odvážný plán, na druhou stranu prodejní čísla oněch třech modelů ukazují, že jejich sloučení do jednoho je minimálně z pohledu nákladů na vývoj rozhodně rozumný krok. Snad i proto, že nebylo třeba pracovat na třech autech, ale jen na jednom, dali si francouzi na novém Espace opravdu záležet. 

Při pohledu do interiéru mě tentokrát ze všeho nejvíce zaujal prostorový hodokvas na zadních sedadlech. Lavice nejen, že má nadstandardně dlouhý sedák a nastavitelný sklon opěradla, ale navíc je tu opravdu velká spousta místa pro nohy cestujících. Na fotce níže je navíc sedadlo řidiče odsunuté dozadu funkcí snadnějšího nastupování, při jízdě je tam ještě o dobrých deset čísel víc. O to více mě zamrzelo, že jsou tu jen dva isofixy. V rámci testu jsem přitom zkusil osadit tři sedačky a nebyl to zásadní problém. Jasně – můžete si objednat Espace v sedmimístné konfiguraci (bez jakéhokoli příplatku, mimochodem) a děti odvelet do třetí řady, ale tohle řešení by bylo skoro elegantnější. 

I s takovouhle porcí místa zbývá pořád i velikánský zavazadelník. Bohužel jsme k testu nedostali verzi se sedmi sedadly, takže si nejsem jist tím, kolik tu zbyde místa při plném obsazení, snad to vyzkoušíme příště. Při cestování v pěti a méně lidech je tu ale skutečně impozantní jeskyně. Mrzí mě jen skutečnost, že se opěradla sedadel nesklápí do roviny, ale vedou lehce do kopce, navíc s celkem znatelným schodem – na občasné spaní se to tu tak naneštěstí nehodí. 

Za volantem to vypadá jako v ostatních moderních Renaultech. Na první pohled tu poznávám prakticky celý kokpit z před rokem testovaného Australa. To znamená trochu šišatý volant s “nitro” tlačítkem volby jízdních režimů, zajímavou posuvnou středovou konzoli se stojánkem na mobil a podpěrou na ruku ovladající klimatizaci a displej, zajímavě tvarované výdechy klimatizace a les čtyř páček pod pravou stranou volantu. Díky různé hloubce ukotvení to ale zdaleka není takové drama, jak to na první pohled vypadá a ergonomie ovládání je naopak velice zdařilá. Potěší tlačítková klimatizace i řada knoflíků vypínající asistenty vlevo pod volantem.

Sedačky jsou tu stejně velkorysé jako vzadu, se spoustou čalounění, pěkně měkké, široce nastavitelné, dokonce s masáží. Tvarování na nich moc není, dokonce i bočnice jsou spíše naznačené – skoro jsem si myslel, že ve Francii na to, jak se dělá správné autokřeslo už zapomněli, ale evidentně to tam stále ještě umí. Moc se mi líbí, že se Espace, alespoň ve výbavě Iconic, nesnaží o byť jen náznak nějaké sportovnosti. Žádný karbon, dramatické červené linky, ani sportovní sedadla, jen ticho, klid a pohodlí. Jasně, v palubním počítači sice najdeme sportovní režim, ve kterém zčervenají budíky, plyn postihne hyperaktivita a z reproduktorů začně cosi trochu brblat, ale to tu snad nikdo nepoužije. S každým nastartováním se navíc vrátí “comfort” a za sebe spotřebitelsky doporučuji ho tam nechat. 

Primární komfortní ladění vozu ale neznamená, že by to byl nějaký lenoch. Dvě stě koní z hybridního ústrojí stačí na vcelku svižné ježdění, agilitě navíc výrazně pomáhá natáčecí zadní náprava, takže Espace působí opravdu živě a obratně. I přes vzhledové maskování v SUV stylu vůz nenabízí pohon všech kol, motor roztáčí pouze přední kola. K dispozici je jen tahle jedna motorizace kombinující osvědčenou Renaultí 1,2 TCe a elektromotor. Zatímco v menším Megane mě tento systém příliš nepřesvědčil, protože spalovák tu nemá přeplňování a tak se většinu času dost trápí, tady to celé funguje o dost líp. Dokonce i s tou poněkud kontroverzní multimodální převodovkou (2 kvalty pro elektromotor, čtyři pro spalovák a výhradně elektrická zpátečka). 

Technologie full hybridu nepočítá s otravným dobíjením, elektřinou si hospodaří dle vlastního uvážení a většinou dost efektivně a bez toho, abyste to na palubě poznali. Jen občas za studena, když sepnul spalovák do módu dobíjení baterie a auto jelo po městě na elektromotor, mi přišlo nepřirozené, že slyším vrnění volnoběhu při svižném zrychlování. Naštěstí je ale Espace slušně odhlučněný, takže to není nijak extra rušivý element. 

Hlavní je konečná efektivita systému a ta je skutečně příkladná. Testovací týden jsem uzavřel s hodnotou 6,1 litrů na sto, jezdil jsem navíc s prakticky nezajetým vozem (lehce přes 2000 km při převzetí), takže se dá předpokládat, že se to ještě trochu sníží. Tabulková spotřeba 4,6 by v mém případě vyžadovala hodně lehkou nohu, ale myslím, že časem je asi u klidnějšího řidiče reálná. Což u dvoutunového dvou set koňového sedmimístného auta není vůbec špatné.  Cenová politika Renaultu je navíc vcelku rozumná a tak vůz začíná pod milionem a testovaná nejvyšší výbava stojí jen o “sto dvacet” víc. Paradoxně tím dost konkuruje menšímu Australu, který srovnatelně vybavený většinou není ani o “kilo” levnější. ​

Verdikt

Do pořádného SUV mu chybí čtyřkolka a světlá výška, na MPV je špatně tvarovaný, na kombík zas moc vysoký. Zařadit ho do nějaké skupiny je těžší, než by se na první pohled mohlo zdát. Během testovacího týdne jsem si uvědomil, že mi vlastně trochu připomíná můj oblíbený Ford Flex – hranatý dlouhý vysoký kombík na lidi a náklad – samozřejmě s trochou nadsázky, k americké škole má Renault přeci jen vcelku daleko (ale  – historické okéno – ne tak daleko, jak byste možná čekali, protože v osmdesátých a na začátku devadesátých let spadal Renault pod koncern AMC a ve Francii se dokonce prodával tehdejší Jeep Cherokee XJ jako Renault Jeep Cherokee). Pokud si ale na škatulky nepotrpíte, vězte, že nový Espace je hlavně vcelku dobré a pohodlné rodinné auto, co se příjemně řídí a moc nežere. Největší "problém” tak nakonec bude ten nešťastný název – protože zástupy těch, kteří takto pojmenovanému vozu neodpustí, že není minivan, jsou zdá se stále značné. 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 1,2 TCe + elektromotor 50 kW + startérgenerátor 18 kW
Výkon soustavy: 200 koní (150 kW)  
Točivý moment: 410 Nm 
Převodovka: šestistupňová automatická multimodální – 1,3 elektromotor, zbytek spalovák
Maximální rychlost: 175 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,8 s 
Pohotovostní hmotnost: 1,8 t 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 4,6 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (v testu): 6,1 /100 km 
Základní cena: 990 000 Kč
Cena testované verze (Iconic): 1 119 000 Kč