RECENZE: Kolik velkých slov spotřebuje jedno kazatelské Slovo

S trochou zjednodušení by se dalo říci, že Slovo předkládá „umělečtější“ variaci na Báječná léta pod psa. Humor sice používá pouze ve stopovém množství, ale jinak sdílí podobnou tezi, že ve chvíli, kdy se mužům hroutí celý svět, vykazují ženy větší odolnost, sílu a vůli k důstojnému přežití.

Také ve Slovu zhrouceného manžela podporuje Gabriela Mikulková coby jeho manželka, navenek odměřená generálka rodiny s neměnným výrazem. Ona vždy usilovně výkonná, on případ pro psychiatra.

Navzdory zjevně předepsané, bezmála až divadelně strnulé odtažitosti je však její postava lidsky stále přirozenější než Fingerův hrdina, jemuž režisérka a současně autorka scénáře vkládá do úst kazatelské morality v knižním jazyce.

8 fotografií

Hned na úvod tak ve své kanceláři proškolí svědomí pozůstalých, kteří se handrkují o pár zděděných talířů, a vlastně každý z klientů slouží pouze jako záminka k potvrzení notářovy mramorové čistoty.

Velkých slov spotřebuje Slovo přespříliš a ve své kadenci se srážejí s chladně civilní podobou domáckých nálad u jídla či u kávy, s letní zmrzlinou nebo o Vánocích.

Vyloženě šablonovité schéma vykazují obě verze náhončích, kteří notáře lákají do komunistické strany: před příjezdem okupačních tanků ještě familiárním tónem s příslibem reforem, po invazi roku 1968 už ve výhrůžně vyděračském stylu a v obměněné skladbě „delegace“, kam přibyl mladý kádr normalizačních čistek.

Slovo 55 % Scénář a režie Beata Parkanová, hrají Martin Finger, Gabriela Mikulková, Jenovéfa Boková, Taťjana Medvecká, Ondřej Sokol Streamovací služby: Netflix Kinobox: 61 %

Ne že by se to všechno skutečně nedělo, ostatně autorka čerpala ze zážitků vlastních prarodičů, jenže Slovo tehdejší nátlak měnící lidské osudy podává plakátově, doslovně jako pro zahraniční festivaly, a přitom s manýristickými ornamenty včetně stylizovaných fotografií.

Teprve dovolená s rodinou filmové sestry Mikulkové přinese nádech běžné důvěrnosti, kterou pak naplno rozsvítí nenuceně dokonalá Taťjana Medvecká coby babička v kuchyňské scéně s oběma dcerami. Spolu s finálním nuceným stěhováním konečně zařídí silný emotivní zážitek, po většinu filmu brzděný artistními postupy.

Právě za všechny bezejmenné, kteří museli kvůli pevnosti svých postojů měnit existenci, připadá Slovu pět procent navíc. Ačkoli to nic nemění na tom, že novinka k věčnému národnímu tématu nepřidává nic, co by už nesdělili Rebelové, Pelíšky nebo zmíněná Báječná léta pod psa.