Fotograf zachytil „rudé skřítky“ nad severem Čech, snímek publikovala NASA

Snímek fotografa hvězdné oblohy Daniela Ščerby zachycuje moment výskytu takzvaných červených skřítků, tedy druhu nadoblačného blesku, který se objevil nad bouří procházející přes severní Čechy. Pořídil jej z Dolního Údolí u Zlatých hor v Jeseníkách nedaleko vysílače u Ondřejovic, tedy ze vzdálenosti dvou set kilometrů.

Fotogalerie zobrazit 4 fotografie

Vzácný záběr je podle NASA teprve 19. snímkem zachyceným za celou historii fotografování tohoto jevu od roku 1995, poprvé z Česka.

„Červeným skřítkům trvá jen zlomek sekundy, než se objeví nad bouřkovým výbojem a jsou nejlépe vidět z velké vzdálenosti z boku nad silnou bouřkou,“ napsal Petr Horálek na webu astro-novinky.eu.

Rudí skřítci Jedná se o vzácnou formu blesku potvrzenou teprve před asi 35 lety. Výzkum ukázal, že po silném záblesku z pozitivního mračna k zemi mohou z výšek asi 80 km směrem dolů rychlostí deset procent rychlosti světla vystartovat rudí skřítci, asi 100 metrové koule ionizovaného vzduchu. Rychle je pak následuje skupina vzhůru směřujících ionizovaných koulí. ZDROJ: NASA

„Blesky označované jako červení skřítci jsou velmi prchavé a jejich viditelnost trvá jen asi 1/100 sekundy. Název pochází z anglického red sprites (červený skřítek nebo červený přízrak) a jevy jsou rozměrově velké - rozkládají se ve výšce mezi 50 až 95 kilometry nad zemí. Poprvé o jejich existenci diskutoval už v roce 1925 Charles Wilson, skotský fyzik a nositel Nobelovy ceny,“ popsal Horálek.

Od té doby se jejich výzkumu věnuje řada odborníků i nadšených pozorovatelů. „Bohužel je kvůli rostoucí míře světelného znečištění z měst jejich viditelnost a možnost zachycení limitována, neboť nejlépe se dají zachytit nízko nad obzorem v době, kdy je zdrojová bouřka daleko od pozorovatele,“ vysvětlil.

Důležité je fotografovo vybavení: je zapotřebí mít světelný objektiv, vysokocitlivou kameru a možnost snímat vysokofrekvenčně v průběhu i několika hodin probíhající vzdálené bouřkové aktivity.

„Úspěšný záběr skřítků vznikl při sekvenčním snímání 26. srpna 2022 v časovém rozmezí od 20:45 do 22:30. Fotil jsem celkem na tři foťáky, takže se za tu dobu nasnímalo okolo čtyři a půl tisíce fotek,“ prozradil webu autor snímku.

„Kromě tohoto záběru se mi podařilo zaznamenat červené skřítky ještě na dalších čtrnácti snímcích. Použil jsem speciálně upravený a kvůli redukci šumu chlazený fotoaparát Sony A7S, objektiv Sony 135GM a snímal jsem na ISO 2500, clonu f/2 na co nejkratší expozice, aby se nenavýšil jas v pozadí. Ty trvaly 3,2 sekundy. Snímek je barevně kalibrován, aby odpovídal fyzikálně korektním barvám jevu,“ řekl Ščerba.

Podle odborníků připomíná snímání červených skřítků ‚hru na slepou bábu‘.

„Fotograf neví dopředu, kde na obloze se jev objeví, a tak musí odhadovat směr i výšku nad obzorem. Jediné, co je známo, je vzdálenost a směr bouře, kterou lze odhadnout z radarových či jiných dostupných meteorologických dat,“ vysvětlil Horálek.

„K přesnému určení potenciální výšky úkazu používám tabulku, co jsem si kdysi vypracoval, a k zaměření potřebného úhlu objektivu používám digitální náklonoměr, k určení směru online mapy nebo kompas. Protože bouře se pohybuje, musím objektiv postupně posouvat, jen s hrubým odhadem, kdy si třeba po 10 minutách zkontroluji nafocené snímky, a pokud na nich je skřítek na okraji záběru, tak si jen doladím pozici objektivu, případně nastavení expozice, a fotím dále,“ přiblížil Ščerban, který patří v Česku k nejproduktivnějším fotografům tohoto jevu.

Jeho „rudé skřítky“ publikovala agentura NASA jako Astronomický snímek dne (Astronomy Picture Of the Day, zkráceně APOD).

„Jde o prestižní výběr nejzajímavější astronomické fotografie dne, kterou pro každý den vybírají a doplňují popisem spolupracovníci NASA,“ uvedl Horálek.

„Daniel Ščerba je novým českým fotografem, který tohoto ocenění dosáhl. V minulosti takto uspěl například Miloslav Druckmüller z Vysokého učení technického v Brně nebo Pavel Spurný z Astronomického ústavu akademie věd ČR,“ dodal Horálek, který je sám světově uznávaným astrofotografem.

Fotografování „blesků“ vadí i svit Měsíce fotograf Daniel Ščerba Fotograf a popularizátor astronomie Daniel Ščerba se postuoně dopracoval k originálnímu „astrofotografování“ a tvorbě časosběrných videí. Jeho hlavní zájmy tvoří pozorování meteorů a komet a od roku 2016 především nadoblačných blesků. V roce 2014 založil iniciativu Jeseníky – pohoří tmavé oblohy, která se zabývá problematikou světelného znečištění. Autor unikátních snímků popisuje, jak složitou operací je vyfotit prchavé nebeské jevy, jako jsou například rudí skřítci. „Co se týče posledního fotografování tohoto jevu, byla to pro mne standartní situace. Pro fotografické zachycení jevu v naších podmínkách se jednalo o optimální vzdálenost (200 km). Zachycení podobného jevu patří mezi složitější odvětí fotografie, pro dobrou fotografii je potřeba mít kvalitnější techniku, a to především světelný a ostrý objektiv,“ říká. Jakou používáte techniku? Osobně používám bezzrcadlovky, které jsem si pro astronomické účely upravil jednak aktivním chlazením (pro méně šumu - čistější fotografie) a také odstraněním IR filtru přímo ze snímače fotoaparátu, touto úpravou se posune rozsah světelného spektra, který fotoaparát dokáže zaznamenat. Co dále je k fotografování skřítků zapotřebí? Pro co nejmenší prodlevu mezi pořizovanými snímky je potřeba mít paměťovou kartu s vysokorychlostním zápisem dat. Samotné fotografování je v podstatě pořizování časosběru, kdy se pořizuje jedna fotografie za druhou. V rozmezí několika minut překontroluji pořízené snímky, zda-li se na nich skřítek objeví a případně doladím hodnoty expozice apod. Je nutné nějak vyhodnocovat bouři, ze které blesky uhodí? Ano. Dalším důležitým faktorem je sledovat vzdálenou aktivní bouři a zaměřit se na její jádro a okolí s největší aktivitou blesků. Aktivita rudých skřítků se může vyskytovat v obrovském rozsahu bouře a nelze s jasnou přesností předpovědět, kde se vyskytnou. Pro přesnější určení místa možného výskytu skřítků využívám online mapy (kompas) a k určení výšky využívám digitální náklonoměr. Samotné fotografování je tedy o neustálé kontrole počasí a fotoaparátu a v případě, že se používá více zařízení a je i více aktivních bouří, jedná se o velmi náročnou činnost a člověk má pouze jedinou příležitost tento velmi krátký jev zaznamenat. Pozorování tohoto jevu je také ovlivněno celkovou kvalitou vzduchu, například množstvím prachu/pylu, množstvím vlhkosti atd. U fotografického zachycení jevu je významným degradujícím faktorem především světelné znečištění, ale i svit Měsíce.