Tento článek je součástí Special reportu: Jak přilákat pracovníky do česko-německého pohraničí?
Pohraniční oblasti Česka i Německa čelí řadě výzev na pracovním trhu. Patří mezi ně odliv lidí, nedostatek kvalifikovaných pracovníků i rostoucí náklady na provoz. Řešením by podle zástupců z regionu mohlo být jednak efektivnější zaměření vzdělávání, jednak spolehlivější sociální politika.
V česko-bavorském pohraničí se nachází řada firem, které sice nabízejí kvalitní práci, ale nedaří se jim přilákat pracovníky. Pohraničí je totiž považováno za jen málo atraktivní místo k práci či studiu, a odliv lidí z této lokality představuje velkou výzvu nejen pro podnikatele, ale také pro kulturní kontinuitu kraje. Lidé často míří do velkých měst, kde je práce nejen lépe placená, ale také jednoduše atraktivnější.
„Hodnota nezaměstnanosti je tak nízko, že – lidově řečeno – nepracují jen ti, kteří opravdu nechtějí. Minimálně na české straně hranice,“ zdůraznil na debatě serveru Euractiv.cz Jak přilákat pracovníky do pohraničí? Petr Papež, předseda představenstva Krajské hospodářské komory v Plzeňském kraji. Problém nedostatku pracovníků se však podle něj netýká výhradně pohraniční oblasti, ale celého plzeňského regionu.
Boj o zaměstnance tak vede firmy k rostoucímu důrazu na nabízené benefity. Delší volno, stravenky, možnosti rekreace a vzdělávání se tak stávají nezbytnými podmínkami, které pomáhají pracovníky přilákat.
V některých případech se tak podle Papeže stává, že je nabídka platu pro zaměstnance u stroje prakticky ve stejné výši jako pro ředitele firmy. „Tohle musí skončit, alespoň z mého pohledu,“ uvedl.
Musíme být modernější, říká zaměstnavatel
Podnikatelé na české straně hranice se ale musí potýkat také s konkurencí svých německých či rakouských sousedů, kteří nabízí průměrně vyšší platy. Jsou tak nuceni dorovnávat mzdy ze zahraniční, což jim výrazně zvyšuje náklady v porovnání s konkurencí, která se nachází hlouběji ve vnitrozemí.
Podle Thomase Bäumla z firmy Irlbacher Blickpunkt Glas GmbH, největšího zaměstnavatele v regionu, mají německé firmy naopak problém shánět nové přeshraniční zaměstnance z Česka. Co se jim ale osvědčuje, jsou podle něj osobní doporučení, kdy stávající zaměstnanec například za prémii přivede do firmy někoho nového z české strany. „To funguje z 80–90 procent,“ dodal.
Úbytek zaměstnanců je ale také částečně způsoben postupným odchodem stávajících pracovníků do důchodu. „Demografický vývoj vypadá úplně stejně v Německu jako v Čechách,“ uvedl Siegfried Bäumler, starosta a předseda správní rady Úřadu práce ve Schwandorfu.
Zatímco stávající zaměstnanci odcházejí do penze, těch mladých v kraji nezůstává dostatek. Odchází do větších měst – a to netoliko za penězi, jako za lepší prací. Aby firmy z periferie mohly konkurovat atraktivitě zaměstnavatelů z center, musí proto podle Bäumla investovat například do vybavení, které umožní jejich zaměstnancům práci z domu.
„Máme málo lidí. Je to ale zaměstnavatel, kdo se musí soustředit na to, aby pracovní místa byla atraktivní. Jsme v digitalizovaném světě a chceme moderní pracoviště,“ zdůraznil.
Nedostatek bydlení trápí i pohraničí
Řešením by se ale také měla stát pracovní síla přicházející ze zahraničí. „Experti říkají, že integrace vždy trvá přibližně pět až sedm let – tedy než se lidé dostanou na pracovní pozice, které měli v zemi svého původu. Tady je to vidět,“ okomentoval Bäumler s tím, že se integrace imigrantů v kraji podařila.
Příkladem takové praxe může být například německé město Cham, které lidské zdroje z nově příchozích cizinců úspěšně čerpá. Trápí jej ale další překážka – nedostatek bydlení. Právě to hraje zásadní roli, aby zaměstnanci i jejich rodiny měli potřebné zázemí a důstojný život, popsal Bäumler.
Zatímco v Německu se tento problém daří řešit služebními byty, v Česku je situace o něco komplikovanější. Češi totiž dávají častěji přednost bydlení „ve vlastním“, podotknul Papež s tím, že „v Česku je stále takové dogma, že by každý zaměstnanec měl mít svoji vlastní nemovitost. A spousta našich spoluobčanů má stále pocit, že mít byt je právo.“
Vedlejším produktem tohoto přístupu ale podle něj je vázanost zaměstnanců na místo, kde si vlastní byt pořídili, což znamená další překážku pro flexibilitu pracovního trhu.
Kariéra startuje ve školce
Důležitý ale je celý systém služeb, který by potenciálním zaměstnancům umožnil lepší život v kraji. To znamená nejen dostupné bydlení, ale také dostatek místa ve školkách a školách pro děti pracovníků. Právě v nich by mělo začínat vzdělávání dětí pro ty profese, ve kterých najdou v dospělosti uplatnění a které si aktuálně trh žádá.
O to se snaží například sdružení TEO z Tachovska. To sdružuje firmy poptávající pracovníky z technických oborů a ve spolupráci se školami z kraje se snaží lépe připravit studijní obory tak, aby odpovídaly jejich potřebám.
Za jejich spolupráce se tak například vytvořil tzv. profil absolventa, který formuluje, jak by měl absolvent daného oboru vypadat. „Ustupuje se od studijního oboru strojírenství, který se v současné době nedaří naplňovat, ale je obrovská poptávka po mechatronicích,“ popsala Vladimíra Bajgarová, ředitelka Kontaktního pracoviště Úřadu práce v Domažlicích.
Důraz na tento obor v tomto regionu vyrostl i v souvislosti s dřívější vidinou vybudování gigafactory společnosti Volkswagen v kraji.