Peking si chce udržet přátelské vztahy jak s Bruselem, tak s Moskvou. Západu ale dochází trpělivost, protože přes Čínu a Hongkong míří do Ruska klíčové komponenty, které pomáhají udržovat válku na Ukrajině v chodu.
Válka na Ukrajině zuří už více než dva roky, západní sankce ale zatím ruskou ekonomiku nepoložily a ani nedonutily Moskvu ukončit invazi. Moderní technologie nutné pro výrobu zbraní do této země proudí dál. Důvodů je celá řada, mezi ty hlavní ale patří obcházení sankcí.
Některé evropské a americké zboží či komponenty, které mají namířeno do jiných světových zemí a dají se využít pro vojenské účely, nakonec přes veškeré zákazy díky reexportu končí v Rusku. Tam pak pomáhají pohánět válečnou mašinerii.
Jak vysvětlil odborník na Čínu z Rakouského institutu mezinárodních vztahů (oiip) Thomas Eder, západní firmy tyto komponenty často vyrábí ve svých zahraničních továrnách, například v jihovýchodní Asii, odkud se pak dostávají do Ruska. Velkou roli v této přepravě sehrávaly firmy z Turecka nebo Spojených arabských emirátů, jejich zapojení se ale postupně podařilo minimalizovat. Štafetu nicméně převzaly firmy z pevninské Číny a z Hongkongu.
„Čína hraje důležitou roli v dodávkách komponentů dvojího užití, které jsou v konečném důsledku klíčové pro podporu ruské vojenské kampaně,“ popsal současný stav analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Filip Šebok.
„Je to velký problém. (…) EU už minulý rok zvažovala sankce na firmy z Číny a Hongkongu, Evropská komise na to tlačila, některé členské země ale byly proti. Čínská diplomacie ostře protestovala a lobbovala, navíc dávala záruky, že už se to dít nebude. Sankce se tedy zavedly pouze na ruské firmy působící v Číně a Hongkongu,“ popsal Eder.
Západu dochází trpělivost
Problém s obcházením protiruských sankcí ale nezmizel, naopak se spíše zhoršil. Západním spojencům tak s Čínou začala docházet trpělivost a udělali první krok – do únorového kola sankcí zahrnuli několik firem z Číny a Hongkongu.
Západ teď společně uvažuje, jaký další postup zvolit. „Budeme i nadále pracovat na tom, jak tento problém vyřešit,“ prohlásil vyslanec EU pro sankce David O’Sullivan minulý týden ve Washingtonu, kde se potkal s americkými partnery. Na stole je jak možnost dalších sankcí a jiných opatření, tak diplomatických jednání přímo s Čínou.
Thomas Eder by doporučoval kombinaci více různých kroků. Za prvé, EU podle něj musí více pracovat se západními firmami, které jsou často zdrojem zmíněných komponentů, a vyžadovat od nich kontrolu jejich dodavatelského řetězce. Cílem je zajistit, že výrobky neskončí v Rusku. Pokud podmínky nesplní, podle Edera musí přijít pokuta, kterou tyto firmy skutečně pocítí.
„Za druhé, jak jsem říkal, tyto západní firmy často vyrábějí v jiných zemích, například v jihovýchodní Asii. EU se tedy musí pokusit více spolupracovat s vládami těchto zemí,“ navrhl odborník.
Třetí bod podle něj souvisí s celkovým vztahem mezi EU a Čínou. „Z mého pohledu by Evropská unie měla zvolit metodu cukru a biče. Vysvětlit Číně, že ekonomická spolupráce s Evropou je vzájemně velmi lukrativní a může taková zůstat i do budoucna, dodávkami komponentů do Ruska ale ohrožuje evropskou bezpečnost a samotnou budoucnost kontinentu. Cukrem jsou tedy ekonomické výhody, bičem zase hrozba, že kvůli válce tyto výhody zmizí,“ argumentoval Eder.
Co čekat od Číny
Pokud jde o strategii Číny samotné, Peking si podle Filipa Šeboka dává pozor, aby s Ruskem nespolupracoval nad rámec jistých „červených linií“, jako je přímá vojenská pomoc, a „nevystavoval čínské subjekty nepřiměřenému riziku sekundárních sankcí ze strany Západu“.
„Čína se snaží udržovat rovnováhu mezi svými vztahy s Ruskem a s Evropskou unií. Je samozřejmě pravda, že podniká kroky mířící proti evropským zájmům, a to tím, že je v průběhu války pro Rusko ekonomickou a technologickou ,poslední záchranou‘. Určitě ale mohla udělat mnohem víc, pokud jde o finance nebo vojenskou podporu,“ popsal Thomas Eder. Čína si podle něj nechce mezi Ruskem a EU vybírat, chce dobré vztahy s oběma.
„Podle kalkulace Pekingu může taková strategie fungovat – velká část nezápadního světa, včetně Indie, s Ruskem nadále ekonomicky spolupracuje,“ připomněl Šebok.
Otázka je, co by se stalo, kdyby Evropská unie skutečně sáhla k tvrdším postihům, které by ve větší míře zasáhly i čínské firmy.
Eder má za to, že Čína by se v takovém případě nakonec musela sankcím přizpůsobit, nebo udělat ty kroky, které slíbila už vloni, tedy zasáhnout proti svým „provinilým“ společnostem.
„Evropský trh je extrémně důležitý pro čínský export. Zahraniční investice se v Číně v posledních letech drasticky propadly, a ona je potřebuje zpět. Potřebuje také partnera v technologiích, výzkumu a inovacích,“ řekl Eder.
Peking už podle něj počítá s tím, že spálí mosty ve vztazích s USA, takže nechce ve stejné chvíli přijít také o spolupráci s EU. „A určitě nechce tyto vztahy ztratit jen kvůli ruské válce a ruským zájmům,“ uzavřel Eder.