Basketbalový konec bez fanfár. A co dál? Teď rozmýšlejte, třicátníci

Na úvod dobrá zpráva: Tomáš Satoranský se reprezentačního dresu nevzdává, dokonce ho na tiskové konferenci otázka na toto téma pořádně zaskočila.

„Neno, oni už chtějí, abych skončil!“ halekal se širokým úsměvem na trenéra Ronena Ginzburga.

Izraelský kouč je u národního týmu už devět let a nevylučuje, že jeho odchod – na rozdíl od Satoranského – se může blížit.

Trenér Ronen Ginzburg se diví v osmifinále MS v basketbalu proti Řecku.

„Ještě mám smlouvu na rok, ale s prezidentem (basketbalové federace) Janstou si musíme sednout a pobavit se,“ připustil.

Velký otazník visí nad Janem Veselým. Vždy dával přednost spíše klubu, reprezentační akce pečlivě selektoval. A přímé odpovědi na možnost reprezentačního konce se raději vyhnul.

POHLED: Strop basketbalistů byl výš. Teď jen doufat, že ještě přijde šance

„Nevím, vážně. Další EuroBasket je daleko, uvidíme. Nerad bych něco říkal hned teď,“ sdělil tak, aby si nechal vrátka na obě strany otevřená dokořán.

Zmínil však jednu velice důležitou věc: další velká mezinárodní akce s českou účastí je momentálně téměř v nedohlednu.

Olympijská kritéria nepotěší

Příští rok sdílí Filipíny s Indonésií a Japonskem pořadatelství světového šampionátu. Ohromná sláva, navíc v lákavé lokalitě. Jenže nejspíš bez Čechů, kteří kvalifikaci pokazili a postup se jim vzdálil.

A co Paříž 2024? Možná olympijská účast vábí ještě víc.

Cesta do Francie však bude pro národní tým tuze složitá, jedno místo totiž automaticky patří pořadateli a dalších sedm zase připadne týmům díky výsledkům na mistrovství světa. Volná zbudou jen čtyři.

Pokud budeme kalkulovat s hypotézou, že MS se Čechů týkat nebude, zůstane už jen cesta skrze olympijskou kvalifikaci. Systémem se zatím nezatěžujte, jednoduchostí zrovna neoplývá. Podstatné je, že k proklouznutí na finálový turnaj by byla třeba i řádná porce štěstí.

Reálně tak může být příštím velkým cílem pro reprezentaci klidně až EuroBasket 2025. Nebude už pro současnou generaci pozdě?

Mladší a dravější týmy měly nad Čechy fyzicky navrch, třeba Finové si byli v pražské skupině své vyšší rychlosti a hbitosti moc dobře vědomi. „Bylo nám jasné už dopředu, že máme lepší pohyb,“ hlásil po vítězství ve vzájemném duelu severský šutér Sasu Salin.

Trenér Ginzburg rotoval sestavou jako zběsilý, aby našel ideální složení. Jak se ukázalo, klíčem k možnému úspěchu byl (opět) Satoranský.

Mládí vpřed, Krejčí vpřed

Sedmadvacetiletý Martin Peterka byl třetím nejmladším členem dvanáctičlenného kádru. Ondřeji Sehnalovi je čtyřiadvacet, Vít Krejčí je ještě o dva roky mladší.

Co by s národním týmem vůbec bylo, kdyby třicátníci z vlastního rozhodnutí zmizeli?

Snad Krejčího, momentálně nejnadějnějšího českého basketbalistu, neurazí, že ho trenér Ginzburg během turnaje využíval jen po minutách, případně vůbec.

53 fotografií

A zatímco hráč Oklahoma City a nyní už jediný český zástupce v NBA po přesunu do Berlína otevřeně tvrdil, že je v naprostém pořádku, trenér sváděl jeho nižší minutáž na zdravotní problémy.

Věřte, komu uznáte za vhodné.

Když dostal Krejčí šanci, chyboval, což je u mladíků zcela běžné. Zároveň se však vůbec nebál cosi vyzkoušet, bral zodpovědnost na sebe, snažil se mužstvo strhnout.

To jsou faktory, které národní tým potřebuje. A potřebovat bude.

Jistě, EuroBasket je velkým svátkem, kdy na každém výsledku záleží. Ale Krejčího nevyužití může mužstvo do budoucna mrzet.

Jestliže přijde vlna odchodů, bude potřeba, aby na příštích akcích zářil. Třeba už bez Hrubana, Veselého, Bohačíka nebo Audy.

Čas ukáže.