Autor zmíněných filmů U konce s dechem či Bláznivý Petříček je považován za klasika světové kinematografie a inovátora filmové řeči, který svými experimenty ovlivnil celé generace svých následovníků. Pro porušování tradičních filmařských postupů bývá označován za „ničitele filmu“.
Godard totiž často natáčení zahajoval jen s několikabodovým scénářem. Vše se vytvářelo až „na place“. U snímku U konce s dechem (1960) prý ani sám Belmondo do konce natáčení nevěděl, jak to s jeho postavou vlastně dopadne. Godard totiž právě realizovanou část scénáře tvořil obvykle až ráno před natáčením.
 |
Jeho snímky často vedle hlavního příběhu nabízejí vedlejší zprávu, která bývá jakýmsi komentářem samotného děje. Divák však musí analyzovat statické záběry, pozadí za herci či pochopit věty vložené mezi jednotlivé záběry.
Ač nebylo jeho dílo vždy zcela srozumitelné a málokdy pochopitelné na první zhlédnutí, pracoval Godard (zvláště v 60. letech) s předními hvězdami francouzského filmu své doby. Vedle Jeana-Paula Belmonda to byli Anna Karina, Brigitte Bardotová či Jean-Pierre Léaud.
Zakladatel nové vlny
V 50. letech začínal Godard jako filmový kritik v časopise Cahiers du cinéma společně s dalšími režiséry, kteří v 60. letech vytvořili hnutí označované jako francouzská nová vlna – s Françoisem Truffautem, Érikem Rohmerem, Claudem Chabrolem a dalšími. Okruhu těchto režisérů se začalo říkat nová vlna.
Mladík z pařížské prominentní rodiny lékaře a dcery bankéře vystudoval etnologii na Sorbonně a poté spoluzaložil časopis Gazette du cinéma, který vycházel jen několik měsíců. Když mu rodina odepřela finanční podporu, uchýlil se k bohémskému životu, kdy v případě nutnosti i kradl peníze a jídlo. Nechal se najmout jako dělník na stavbě přehrady ve Švýcarsku a za vydělané peníze natočil první krátký film o stavbě přehrady Opération béton (1954).
Zemřela francouzská herecká legenda Jean-Paul Belmondo |
Režisérův první celovečerní snímek U konce s dechem je považován za stěžejní film nové vlny a proslavil tehdy začínajícího Jeana-Paula Belmonda, který hrál hlavní roli spolu s Jean Sebergovou. Jednoduchý příběh o krádeži auta, následné vraždě a útěku představil vycházející hereckou hvězdu. Film o přitažlivém rebelovi, který je okouzlujícím a ležérním vrahem na útěku, představoval odvetu mladé generace tehdejší úzkoprsé společnosti. Ve snímku také použil netradiční střih po ose a některé scény střih zcela postrádají.
Ke spolupráci s Belmondem se Godard vrátil ještě v roce 1965 ve zmíněném Bláznivém Petříčkovi, kde hlavní ženskou roli hrála tehdejší Godardova manželka Anna Karina.
Ta se objevila v řadě nejslavnějších Godardových filmů 60. let jako Alphaville, Žít svůj život či Banda pro sebe. V roce 1963 v dalším klasickém Godardově filmu Pohrdání natočeného podle předlohy Alberta Moravii hrála hlavní roli Brigitte Bardotová.
Inzultovat levičáka
Politickým snímkem Číňanka (1967) se režisér přiklonil k maoistické levici. Godard tvořil i v Československu. V roce 1969 zde inkognito, často skrze okýnko projíždějícího auta, natáčel záběry pro svou esej Pravda. Zemi čerstvě obsazenou vojsky Varšavské smlouvy zde vykreslil jako líhniště imperialismu. Snímek tak ukazuje odvrácenou tvář tvorby filmového génia: jako tvůrce se zde totiž nesnažil porozumět natáčeným záběrům či autentickým komentářům místních a výsledek zcela podřídil svým salonním levicovým názorům.
Český režisér Jan Němec později vzpomínal, jak se spolu se svým kolegou Pavlem Juráčkem dozvěděli, že Godard natáčí v Praze prorežimní film, a dokonce ho sledovali s úmyslem jej inzultovat, což se nakonec nestalo.
Experimentátorem Godard zůstal i ve svých osobních dějinách kinematografie, nazvaných Příběh(y) filmu (z let 1989–1998). Představují pětihodinovou fresku složenou v jeho roztěkaném stylu ze stovek útržků z filmů. V posledních letech natočil například více než stominutový opus Socialismus (2010) o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu, který se odehrává na palubě výletní lodi plující po Středozemním moři. Godardův filmový esej natočený technologií 3D o ztrátě jazyka a schopnosti dorozumění nazvaná Sbohem jazyku (2014) získala cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes.
Godard, který v roce 2010 odmítl převzít v Hollywoodu čestného Oscara, před čtyřmi lety natočil znělku pro festival dokumentárního filmu v Jihlavě a na festivalu také získal cenu za přínos světové kinematografii.
Godardův spot pro jihlavský festival v roce 2018:
