Tento článek je součástí Special reportu: Jak přilákat pracovníky do česko-německého pohraničí?
Firmy v Plzeňském kraji se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. Naději do budoucna dává projekt, který propojuje firmy a školy a pomáhá jim zjistit, jaké vzdělání dává smysl a o jaké absolventy budou mít firmy v budoucnu zájem, říká Petr Papež.
Petr Papež je předseda představenstva Krajské hospodářské komory v Plzeňském kraji. Rozhovor vznikl při příležitosti únorové debaty „Jak přilákat pracovníky do pohraničí?“, která se uskutečnila v bavorském městě Schönsee.
V České republice je nezaměstnanost dlouhodobě nízká. V lednu byla podle Úřadu práce na úrovni 4 % a konkrétně v Plzeňském kraji dokonce na úrovni 3,2 %. Firmy se napříč republikou potýkají s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. Jaká je situace v Plzeňském kraji?
Členské firmy nám dlouhodobě hlásí nedostatek zaměstnanců napříč všemi obory i většinou profesí. Některé říkají, že když dojde k nárůstu poptávky po jejich službách, není jejich největší starostí to, kde seženou nové technologie nebo kterým směrem rozvinou firmu, ale kdo pro ně bude pracovat.
Má trh práce z vašeho pohledu nějaké nevyužité rezervy?
Budeme-li mluvit o České republice jako celku, nabízí se v zásadě dvě možnosti. Buď dovezeme pracovníky ze zahraničí, nebo budeme muset lépe nastavit zákoník práce tak, aby zaměstnavatelům umožňoval efektivně zaměstnávat osoby, které nemohou pracovat na plný úvazek, jako jsou například ženy na rodičovské dovolené. Stát by měl zaměstnavatelům umožnit, aby těmto lidem mohli nabídnout volnější formu práce v podobě dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce.
S novelou zákoníku práce se ale od letošního roku většině zaměstnavatelů zaměstnávání dohodářů zkomplikovalo. Zatímco dříve firma nemusela s dohodářem administrativně ztrácet moc času, dnes už prakticky není rozdíl mezi tím, jestli mám dohodáře nebo zaměstnance, protože administrativa je skoro stejná. Firma si raději najde jednoho zaměstnance, než aby zaměstnávala na stejnou pracovní dobu dvě matky s dětmi. Chráníme pozici zaměstnance, ale trpí tím celé pracovní prostředí.
Je Plzeňský kraj z hlediska trhu práce něčím specifický?
Česká republika byla vždycky klínem v boku Německa a náš kraj je na čele toho klínu. Jsme jedním z nejrozlehlejších krajů, ale přitom máme nejnižší hustotu obyvatel. Dochází k tomu, že se lidé stahují za prací směrem k centrům, jako jsou Plzeň, Domažlice, Klatovy nebo Tachov a dochází k vylidňování příhraničních oblastí.
Jsme zároveň i logistickým centrem. Kraj protíná většina spojnic ze střední a východní Evropy směrem do Německa. Je tedy logické, že řada německých firem má u nás dceřiné společnosti, které umisťují tak, aby to logisticky dávalo smysl, což je především podél dálnice D5, případně na Tachovsku a Domažlicku.
Plzeňský kraj sousedí s Bavorskem. Do jaké míry je přítomnost velkého bohatého souseda pro české podniky výhodná a do jaké míry jim život naopak komplikuje?
Čím blíž jste jako podnikatel hranici, tím spíš bojujete s tím, že na stejné pracovní pozici bude v Německu mzda v podstatě dvojnásobná. Za takovou prací je ale třeba dojíždět, je tam i jazyková bariéra a řada lidí vám řekne, že se jazyky učit nehodlá nebo do zahraničí jednoduše nechce.
Musíme ale také vnímat, že jsme exportní ekonomika a že náš vývoz do Německa je vyšší, než kolik v součtu do Německa vyváží Rusko a Turecko. Naše ekonomika je vždycky ve vleku té německé. Pokud ale něco naši ekonomiku a naše podniky drží nad vodou, tak jsou to Němci.
Hovoříme spolu o nedostatku kvalifikované pracovní síly. České podniky dlouhodobě vzhlížejí k německému modelu duálního vzdělávání, kdy dochází k propojení odborné výuky s praxí ve firmách. U nás se ale podobný systém prozatím prosadit nepodařilo. Je nějaká naděje na změnu?
V rámci Regionální rozvojové agentury (mezi její zakladatele patří Plzeňský kraj, město Plzeň, Hospodářská komora a Úřad práce, pozn. red.) vznikl Pakt zaměstnanosti, který nám v Plzeňském kraji do budoucna pomůže usměrnit kapacity škol tak, aby nabídka absolventů odpovídala poptávce ze strany firem.
To je také naše odpověď na německý systém duálního vzdělávání. My bychom se od Němců mohli učit, vzít jejich dobrou zkušenost a přenést ji k nám, ale to, co funguje v Německu, ještě nemusí fungovat u nás.
Proč myslíte?
Velké firmy jsou schopné praxe studentům nabídnout, ale čím je firma menší, tím větší je pro ni problém se do systému duálního vzdělávání zapojit. Bojím se, že pokud by ze strany škol byl tlak na realizaci duálního vzdělávání, pak by podniků, které by byly schopné se do něj zapojit a zabezpečit potřebné kapacity, nebylo tolik, aby se duálního vzdělání dostalo všem a na adekvátní úrovni.
Právě proto jsme vytvořili zmiňovaný Pakt zaměstnanosti. Dotazujeme se firem, zda by měly zájem o spolupráci se školami a v jakých oborech. Pokud studenti v konkrétních oborech potřebují praxi, je třeba najít podniky, které jim praxi umožní. Pokud škola vychovává CNC obráběče, ale firma nabízí praxi pro mechatroniky, tak se nabídka s poptávkou nepotkávají. V Paktu zjišťujeme, jaké kvalifikace firmy potřebují a pak se snažíme mluvit se školami a říci jim, jaké obory budou zapotřebí a jací absolventi naleznou na trhu uplatnění.
Pochvalujete si práci Regionální rozvojové agentury. Z čeho jsou vlastně podobné aktivity financovány? Využívá agentura také evropské fondy?
Příjemci výstupů Regionální rozvojové agentury je město Plzeň, Plzeňský kraj a využívají je i ředitelé konkrétních škol, kteří ale zároveň nejsou v pozici, aby si podobné průzkumy nebo koncepce mohli objednat komerčně. Pracuje na tom nemalé množství lidí, jejich činnost je třeba nějakým způsobem financovat a evropské fondy lze na tyto účely využít.
Zapojuje se plzeňská Hospodářská komora do projektů na podporu zaměstnanosti nebo zvyšování kvalifikací také sama?
Vloni jsme například úspěšně dokončili jeden větší vzdělávací projekt, který nám umožnil poskytnout podporu stovkám firem. Firmy měly možnost využít nabídku vzdělávání v oblasti pracovního práva nebo jazykových dovedností. Nabízeli jsme ale i rekvalifikační svářečský kurz a průběžně také nabízíme školení ve Wordu, Excelu a dalších měkkých dovednostech. Komora nabízí také vzdělávací kurzy pro cizince, nyní především pro Ukrajince. Kurzy probíhají v českém jazyce a jejich cílem je, aby se cizinci mohli lépe integrovat a naplno působit v českých firmách.
Dotační tituly Komora průběžně využívá. Vlastně jde o jeden ze zdrojů, kterým si vyděláváme na svou činnost, a který nám zároveň umožňuje poskytovat členům smysluplné služby.