Ruský propagandista Vladlen Tatarskij, který byl zlikvidován bombovým atentátem. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY O.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY O.0
Jak jsme již psali, na večírku ruského vojenského blogera a stoupence války Vladlena Tatarského v baru na Univerzitním nábřeží v Petrohradu došlo k výbuchu. Vojenský zpravodaj na místě zemřel. Příčinou výbuchu byla detonace výbušného zařízení, které přinesla jedna návštěvnice. Výbuch byl údajně řízený rádiem.
Zatím známé podrobnosti popisuje podle různých zdrojů web exilové stanice Echo. Výbušné zařízení bylo ukryto v sádrové sošce, což mohlo být opatření, aby výbušninu případně neobjevil služební pes schopný výbušné zařízení vyčenichat. Přes sádru je to nesmírně obtížné.
Očití svědci řekli listu Komsomolskaja pravda, že soška darovaná Tatarskému byla nejprve ponechána u vchodu. Dívka, která Tatarskému sošku darovala, byla pak nalezena v petrohradské nemocnici. Leží na protišokovém oddělení ve středně těžkém stavu; její totožnost zatím nebyla potvrzena.
Kyjev uvedl, že se na výbuchu nepodílel. Poradce prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak to označil za „domácí terorismus“.
Web Fontanka zveřejnil svědectví ženy, která byla svědkem výbuchu.
„Bylo tam asi sto lidí. Nějaká Nasťa seděla sama u stolu. Řekla: ‚Jsem umělkyně, chtěla jsem znázornit hrdinství speciální vojenské operace, ale není to snadné. Tak jsem zatím udělala jenom tvou bustu. Je v šatně.‘ Šla tam a vzala velkou krabici, podala ji a bylo v ní něco pozlaceného. (Tatarskij) vtipkoval: ‚Doufám, že jsi mě neudělala tlustého.‘ Poděkoval a položil ji vedle sebe. Sedla si zpátky na své místo, uplynou tři minuty. Ozve se výbuch, prasknutí, plameny, všichni utíkají. Nezdálo se, že by Nasťa odešla dřív.“
Politický analytik Konstantin Dolgov uvedl, že podle jeho informací existuje možnost, že se na setkání mohl zastavit Jevgenij Prigožin, vůdce soukromé Wagnerovy skupiny.
Separatista Igor Girkin sdílel na svém účtu na Telegramu příspěvek z účtu PriZrak Novorossiji. Ten provozuje Vladimir Grubnik, bývalý lékař z Oděsy a protiukrajinský aktivista. Píše:
„Řeknu pár slov k tématu, které je mi profesně blízké. Z toho, co jsem si přečetl ve zprávách, mi nejvíce ‚zvoní hrana‘ u tří věcí:
Jak se to mohlo stát v Pítěru (přezdívka Petrohradu, pozn. red.).
Je to nelidský a zločinný teroristický čin.
Je naléhavě nutné udeřit na ‚rozhodovací centra‘“.
Pak popisuje, že „Pítěr“ je obyčejné, klidné město, daleko od války a zcela nepřipravené na situaci totální války a bylo jen otázkou času, kdy k tomu dojde.
„Ti, kdo takové věci píší, musí pochopit jednoduchou věc – proti teroristické válce se nelze bránit pouze defenzivou. Žádné opatření postavené pouze na obraně nepřinese správný výsledek. Nepřítel si stejně najde mezeru, slabé místo, sám si vystačí s minimem prostředků, ale donutí vás vynakládat obrovské prostředky na bezpečnost, a udeří tam. Bezpečnost musí být proaktivní a preventivní.
Ani na okamžik nepochybuji o tom, že před teroristickým útokem vyslali Ukropové agenty na stejná tvůrčí setkání, analyzovali videozáznamy z těchto setkání, sledovali bezpečnostní opatření, vyhodnocovali možnosti, plánovali, dívali se na komunikaci v publiku, na přijímání darů. Připravovali se. Plánování přímé akce, její formy, únikové cesty. Vše v souladu s vědou. Tomu musíte věnovat pozornost – protože právě teď už sbírají informace pro jiné účely. Tiše a nenápadně. Ale právě protiakce je v této fázi nejdůležitější.“
Pak autor tvrdí, že od roku 2014 jsou Rusové „vystaveni totální vyhlazovací válce“. „Chtějí vás zničit na základě vaší národnosti. A to jakýmikoliv prostředky.“
„Adekvátní člověk by při pohledu na to, co se dnes stalo, řekl: je to nehorázné!!! Nehorázné… že jsme to neudělali my. Že jsme to nebyli my, kdo dělal takové akce v Kyjevě, Krivém Rogu, Lvově, Dněpropetrovsku. Je pobuřující, že jsme to nebyli my, kdo demonstrativně a ‚společensky nebezpečně‘ zabíjel členy nejvyššího politického a vojenského vedení a názorové vůdce ukronacistické vlády. Je pobuřující, že to nejsou jejich příbuzní, kdo je sbírá kus po kuse na asfaltu – pobuřující, že to nejsme právě v této chvíli my, kdo uspořádá druhou akci… Je nehorázné, že nepřítel proti nám vede totální válku už téměř deset let a my na ni reagujeme jen napůl. Ale my to dokážeme, my víme jak! Nebo neumíme? Znám odpověď, která by mnoho lidí přivedla do apatie. Ale ještě není vše ztraceno. Hlavní je stanovit správným lidem správné úkoly – a důsledně je plnit. A všeho lze dosáhnout. Vítězství miluje přípravu.
Je naléhavě nutné udeřit na ‚rozhodovací centra‘. Je třeba se zastavit, reagovat bez hysterie. Odvrátit úder. Přestat pracovat nahodile. Je třeba systematičnosti a důslednosti. Stačí pochopit a přijmout, že toho může být hodně. A bude. Že tato válka bude trvat dlouho. Že nepřítel nebude nikoho šetřit. A že bude používat jakékoli nekonvenční metody – už teď v plné míře používají chemické bojové látky,“ tvrdí Grubnik.
„Musíme vyhrát válku. A abyste vyhráli, musíte bojovat vážně. Musíme otevřeně mluvit o problémech a řešit je. Musíme vojákům poskytnout komunikaci, zpravodajské informace, vše, co potřebují. Hospodářství musí být převedeno na vojenskou dráhu s plnou vážností, aby zásobování technikou a municí bylo dostatečné a stabilní a nevedlo k ‚nábojovému hladomoru‘, o kterém není zvykem mluvit. To vše je nejen nutné, ale lze to udělat a již se to dělá – právě teď. Ovšem pouze částí společnosti. Její nejangažovanější částí. Zatímco shora se dělá všechno pro to, aby se tato angažovanost uhasila,“ píše autor.
