Věříme, že volby vygenerují politiky, kteří budou lpět na zjednodušení a zefektivnění EU, říká v rozhovoru pro Euractiv.cz Jan Rafaj.
Jan Rafaj je prezidentem Svazu průmyslu a obchodu ČR (SP ČR) a generálním ředitelem Heimstaden Czech. Rozhovor se uskutečnil při příležitosti prezentace výsledků průzkumu SP ČR mezi firmami na téma 20 let členství Česka v EU.
Drtivá většina firem si uvědomuje pozitivní přínosy členství v Evropské unii, vyplývá z vašeho čerstvého průzkumu. Ptali jste se firem na řadu věcí, které se týkají členství v EU. Co vás na jejich odpovědích nejvíce překvapilo?
Musím říct, že mě nic zásadně nepřekvapilo. Je tam pro mě ale jedna otázka, na kterou se chci dál zaměřit, a to proč mají některé firmy pocit, že by pro ně mohli být zahraniční pracovníci rizikem. Možná jsme tu otázku nepoužili úplně správně – ptali jsme se, zda je pro firmy důležitá možnost jednoduše zaměstnávat lidi z jiných zemí EU, a jenom 48 % řeklo ano, 52 % ne. Může to být dáno tím, že jim ti pracovníci přijdou nedostupní, drazí a tak dál. To musíme rozklíčovat.
Dále bych se chtěl ponořit více do hloubky u zhruba 20 % firem, které vnímají euro ne pozitivně nebo s určitou mírou rizika. Chci pochopit, proč a v jakých oblastech to firma může vnímat jako riziko. V debatě o euru musíme nutně odlišit tu emotivní stránku, to že má někdo prostě rád korunu a považuje ji za symbol nějaké české suverenity, od skutečných byznysových argumentů. Právě s těmi byznysovými argumenty pak potřebujeme správně pracovat – možná, že ty firmy mají pravdu. Musíme lépe identifikovat skutečné problémy spojené s případným přechodem (na jinou měnu – pozn. red).
Mě v tom průzkumu zaujalo třeba to, že jenom 35 % firem uvedlo mezi největšími přínosy stabilní jednotný trh.
No, on se ten trh objevuje i v těch dalších bodech. Ptali jsme se firem na tři hlavní přínosy a nejčastěji říkali otevřené hranice a mobilita, což je také vlastně jednotný trh. Druhá nejčastější odpověď byla snazší export, to je také spojené s otevřeným trhem. Třetí bod je právě silné a stabilní společenství jednoho trhu, tam to vnímám spíše tak, že firmy díky němu mohou získat silný „trade mark“ (obchodní značku – pozn.red.), když třeba exportují mimo EU. Neexportují jenom pod značkou „Made in Czechia“, ale „Made in EU“, sdílíme ji s Němci nebo Francouzi a je kvalitní a stabilní.
S rozšířením EU získáme nové zákazníky
Zaujala mě také otázka týkající se rozšíření EU, které respondenti vnímají velice pozitivně. Když se podíváme na jiné sektory, například zemědělství, tam panují velké obavy z rozšíření o Ukrajinu. Co tedy vidí průmysl za přínos v rozšíření EU?
Dalšího zákazníka. Někdo vyrábí autobusy, někdo komponenty do automobilů, někdo strojírenské výrobky, máme silné dodavatele obráběcích strojů a tak dál. S rozšířením získají dalšího zákazníka, který se stane stabilnějším a jednodušším. Samozřejmě se nám rozšiřuje i prostředí pro spolupráci ve výzkumu a vývoji, získáváme další univerzity, se kterými můžeme spolupracovat, nebo výzkumné asociace, kde můžete získávat know-how.
A co nějaké obavy?
Jsou tam i obavy. Vy jste to částečně zmínila třeba u zemědělců, ale je to i u některých jiných segmentů. Pokud vám sem bude někdo přivážet levný produkt a těžit z toho, že má levnou pracovní sílu, ještě výrazně levnější než u nás, tak je to určitým rizikem. Už dneska vidím, že první vlna zahraničních investorů, kteří k nám přicházeli kvůli levné práci, zvedá ten svůj cirkus a posouvají ho dál do zemí s levnější pracovní silou. Do určité míry to může být ohrožení pro český trh. Pak se ale musíme ptát, jestli jsme správně využili těch 30 let k tomu, abychom byli schopni se posunout do těch vyšších přidaných hodnot a nebyli závislí jenom na té levné pracovní síle.
Z EU nezískáváme veškerý potenciál, Česko musí být aktivnější
Ještě mě zaujal bod, který se týkal aktivit Česka v EU. Podle firem má v tomto stát rezervy.
Jednoznačně. Firmy jsou přesvědčené, že z toho nezískáváme potenciál, který tam je, například, že si můžeme vyjednat pro nás lepší podmínky. Často to vidíme na okolních státech, že si v mnoha oblastech vyjednaly přesnější, jasnější, lepší podmínky, že si ochraňují ty své zájmy lepším způsobem. Učíme se to. Když dneska přijede do Bruselu, tak v institucích už vidíte daleko více českých kariérních diplomatů nebo úředníků, což je velmi pozitivní. Zároveň vnímáme politické úspěchy, jako bylo Euro 7, kdy jsme jako Česká republika vedli koalici zemí, kterých se to týkalo. I v době energetické krize, když jsme měli předsednictví, tak jsme celou řadu věcí dobře koordinovali.
Takže si myslím, že se blýská na nové časy. Posledních dvacet let ten náš euroskeptický pocit, pocit malosti a fungování za horou Říp s tím, že čekáme, co se stane, nepřinesl kýžené ovoce. A naše firmy to vidí, protože to mohou srovnávat s jinými zeměmi.
A není to problém i na straně firem? Že třeba nejsou schopné přesvědčit politiky a důležitostech svých problémů?
Politici jsou odrazem společnosti, to znamená, že částečně si za to můžeme i my firmy. Vzpomínám si, že před mnoha lety jsme tady začali vést debatu, že potřebujeme zastoupení v Bruselu a tak dál, a byli tady i zástupci významných českých firem, kteří říkali: proč? Dneska už o tom nikdo nepochybuje. Celá řada zejména těch velkých firem už své vlastní zastoupení v Bruselu má, aby bylo blíže tomu rozhodování. Je to přeci jenom půda, kde se odehrává lobbistická debata, samozřejmě ta zdravá lobbistická debata, o tom, jak mají být nastavené regulace a podmínky.
My často děláme tu chybu, že až když nějaké české ministerstvo adaptuje evropský předpis, tak začnou podnikatelé skákat, co jsme si to dovolili, proč to děláme. Ale v době, kdy probíhala debata v EU, tak mlčeli a vůbec do ní nepřispívali. To je chyba.
Dá se říct, že se za těch 20 let členství v EU naučil český byznys v Bruselu lobbovat?
Je tam velký posun. Jak jsem říkal, blýská se na lepší časy, vidíme už pozitivní případy, ale do těch, co to skutečně umí, máme ještě daleko.
A kdo to teda umí? Může se někde český byznys inspirovat?
Nemůžeme se úplně srovnávat s některými silnými hráči, jako třeba s Německem, kde náš byznysový protějšek má v Bruselu celou velkou kancelář s desítkami lidí, kteří se tomu věnují. Ale můžeme se v tom inspirovat. Já jsem se to naučil, když jsem pracoval pro velké nadnárodní korporace. Pokud se řešila v korporaci nějaká regulace, nějaký problém, tak jsme se propojovali napříč zeměmi a věděli jsme, že o stejném předpisu potřebujeme jednat nejen v Česku, ale i ve Francii a tak dál. Myslím, že bychom teď měli daleko více vytvářet takové tematické mapy našich přirozených spojenců v Evropě. Zatímco na některá témata budete mít jedny spojence, na další téma budete mít jiné. Není to tak, že se prostě obklopíme nějakými svými přirozenými sousedy. Polsko bude vždycky citlivější na zemědělství, my jsme zase citlivější na těžký a energetický náročný průmysl, automotive a tak dál. Musíme k tomu přistupovat strategicky a vytvářet spojenecké mapy.
Česko má v podvědomí pocit, že musí chránit svou suverenitu
Zmínil jste, že v Česku máme občas pocit malosti. Ten pak souvisí i s euroskepsí. Máte obavy z toho, že euroskepse jednou v Česku převládne a negativně to dopadne i na podnikání?
Já samozřejmě doufám, že se tady nic takového nestane. My jsme se jako společnost před 20 lety shodli na vizi vstoupit do EU, viděli jsme v tom přidanou hodnotu. To, že se teď v těch debatách a v hospodách diskutuje často něco jiného, mě strašně mrzí. A právě proto bychom s naší kampaní (SP ČR spustil při příležitosti výročí 20 let Česka v EU kampaň o přínosech členství v EU pro byznys – pozn. red.) chtěli přispět k reálným argumentům. Musíme si uvědomit, že debatu musíme ovlivňovat.
Ano, česká historie je nějaká – byli jsme „malá“ země obklopena sousedy ze západu i z východu, a svoji silou nás prostě převálčili. Máme někde v podvědomí, že si musíme tu suverenitu chránit. Proto jsme tak opatrní vůči přijímání cizinců a všeho ostatního.
Na druhé straně – já sám jsem to teď použil špatně – nejsme malá země. Z hlediska počtu obyvatel patříme mezi středně velké země EU. Nejsme gigant, ale ani nejsme ti nejmenší, to rozhodně ne. Svůj vliv můžeme mít a můžeme ho uplatňovat daleko efektivněji. V tomto pohledu považuji české předsednictví, až na některé excesy, které jsme přijali, za velmi úspěšné. Panu premiérovi jsem za to na posledním sněmu v Brně poděkoval. Byli jsme respektováni, nebyli jsme trouble-makeři, ale ve složité době jsme se zapojili do řešení témat, koordinovali jsme to v mnoha oblastech velmi dobře. Oproti minulému předsednictví, kdy jsme to vnitřní politikou zvorali na plné čáře, jsme to tentokrát využili dobře a je to odrazový můstek, ze kterého těžíme dodnes.
O snižování regulační zátěže se zatím jen mluví
Pokud se podíváme ne negativní aspekty členství v EU, tak firmy zmiňovaly nadměrnou regulaci. O té se teď na evropské úrovni diskutuje často, i Evropská komise tvrdí, že je potřeba podnikům ulevit. Děje se to v praxi nebo jen v prohlášeních?
V Evropě konečně začínají znít dvě témata ze čtyř našich extrémně důležitých priorit. Jedno je konkurenceschopnost, tam už vidíme i některé kroky, které Evropa skutečně dělá – vytváří podmínky a podporu pro vybudování některých sekcí a segmentů tady v Evropě. Ta druhá je právě regulace, kde potřebujeme daleko více aktivity a méně mluvení – zatím je to podle mě pouze o tom mluvení. Na druhé straně cítíme, že se to stává silným předvolebním tématem nejen v Česku, ale i v mnoha jiných zemích. Věříme, že volby vygenerují politiky, kteří na tom budou lpět, abychom zjednodušili a zefektivnili EU. Úspěšní budeme jen, když budeme mít efektivní řízení.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen ve svém loňském projevu o stavu EU řekla, že chce vést strukturovaný dialog s průmyslem a dalšími sektory. Podle některých stakeholderů to přišlo pozdě, dialog měl být od samého počátku. Když se tedy podíváme na současnou Evropskou komisi, jak byste ji zhodnotil z hlediska snah o spolupráci s byznysem při nastavování lepších podmínek?
Víte, kdyby nedošlo k energetické krizi, ruské agresi na Ukrajině, tak by se podle mého názoru zásadně ten směr Bruselu neodchýlil. A ten směr byl takový, že by s námi už vůbec nekomunikovali. Ano, bylo to obrovské selhání, kdy měli pocit, že s byznysem se bavit nemají, že mají vytvořit bariéru a že tomu všemu sami rozumí nejlíp. Evropští politici to dohnali do stavu, kdy se Evropa stává nekonkurenceschopnou a musíme s tím něco dělat.
Průmysl živí Evropu. Vždyť Evropské společenství vzniklo na základě vytvoření podmínek pro výrobu a prodej ocelí, uhlí a základních komodit. To byla základní myšlenka, my jsme ji pak šmahem opustili po pár desítkách let a máme pocit, že se budeme živit povídáním si v Evropském parlamentu. Ne. Byznys musí být součástí, protože jedině ekonomicky silná Evropa může zajistit sociálně silnou a mezinárodně silnou Evropu tak, aby mohla ovlivňovat tu debatu třeba o ekologii, kterou si vzala za cíl. Jestli budeme ekonomicky slabí a nebudeme konkurenceschopní, nemůžeme nic ovlivňovat. Ve světě nás vždy brali jako region silných kvalitních značek a silných byznysových subjektů.
Říkal jste, že kdyby nenastala krize, válka, tak by mezi byznysem a Komisí stála velká bariéra. Takže se tedy přeci jen něco změnilo, bariéra už není?
Už jsem to zmiňoval, že se objevily některé předpisy na posílení soběstačnosti Evropy, například snaha posílit výrobu čipů, farmacii, zelenou energetiku a tak dál. Prostě vidíme, že Evropa si najednou uvědomuje, že je celá řada výrob, ke kterým se musíme vrátit, protože tady nemůžeme fungovat pouze na službách.
Myslíte si, že tento trend „uvědomování si“ bude pokračovat i do budoucna?
Všechno ukážou volby, ale zatím se jeví, že konkurenceschopnost a regulace jsou významná témata, ještě samozřejmě spolu s bezpečností Evropy. To jsou témata, která rezonují ve většině zemí EU. Tak doufejme, že to tak bude, my na to sázíme.
Jen blázen by si chtěl podřezat větev
Za Business Europe, organizaci sdružující podnikatelské svazy v Evropě, jste předkládali Evropské komisi konkrétní body, co by měla dělat. Co je nejdůležitější z českého pohledu?
Věci, které jsme předkládali, jsou systémové změny. Spočívají například v tom, že Brusel, stejně jako to dělá česká administrativa, sbírá od podnikatelů stejná data několika způsoby. Takže ten podnikatel je zatěžovaný opakovaně vyplňováním různých formulářů a dat, které jdou na různé instituce, a sbírá to několikrát. Pak je to o excesivitě, to znamená, jestli ta data jsou vůbec potřeba. Usilujeme o to, abychom ty věci reportovali jednoduše digitálně, a ne třem různým institucím.
Myslíte, že pozitivní nálada českého průmyslu směrem k EU zůstane i nadále?
Přes 80 % firem jasně odpovědělo, že pro ně je členství v EU elementární základ jejich úspěchu. Jen blázen by si chtěl podřezat větev, nebo respektive zavřít dveře ke svému zákazníkovi.
Někdo říká, že podíl českého exportu přes 80 % do EU je až nezdravý. Nicméně je to kvalitní, platící a stabilní zákazník, který po nás chce kvalitu, čímž nás vlastně posouvá dál. Jestli někdo chce hazardovat se svým byznysem, tak to může říkat, ale jinak bychom měli dělat vše pro to, abychom byznys udrželi. O své zákazníky se umíme starat. Pochybuji, že by někdo najednou začal říkat, že zákazníka vlastně nechce.