Chuť lékořice lidé buď nenávidí nebo milují. Provází nás už po tisíciletí a kromě toho, že chutná, také léčí řadu neduhů. A hlavně díky ní máme tradiční pochoutku, kterou nevystrnadily z regálů obchodů ani moderní novinky.
Když se naše prababičky a pradědečkové vydali na pouť, kromě jiných dobrot si obvykle nezapomněli koupit ani pendrek. Tento černý kousek zvláštní hmoty s ještě zvláštnější vůní si tehdy ale mohli pořídit i v lékárnách nebo cukrárnách.
Setkáváme se s ním také dnes a dokonce si ho můžeme vyrobit i doma. Ale neměli bychom ho, kdyby nebylo jedné zajímavé rostlinky.
Bylina mnoha účinků
Jmenuje se lékořice lysá a pro své zdraví prospěšné účinky je známá už po tisíce let. Její kořen patří k důležitým přírodním drogám užívaným hojně jak v lidovém, tak i praktickém lékařství.
Využívají ji ve své medicíně starověcí Egypťané, v Indii je lékořice svařená v mléce společně s cukrem, kořenem šáchoru a pepřem používána jako afrodisiakum.
Její vlastnosti oceňují i ve středověku, vyzdvihuje je například jedna z nejvýznamnějších botanických knih 16. století zvaná Mattioliho herbář. V českých zemích bylo nejoblíbenějším využitím odvaru z lékořice k tlumení dráždivého kašle.
Látky z této rostliny také podporují tvorbu žaludečních šťáv a naopak působí proti vzniku žaludečních a dvanáctníkových vředů. Užívají se rovněž pro léčbu zánětů nebo zvýšeného svalového napětí i regulaci obsahu vody v těle.
Sladší než cukr
Kořen se po nasbírání usuší a má výraznou a lehce štiplavou chuť. Právě ta dává charakteristickou příchuť a aroma extraktu, který se připravuje z rozemletého kořene vařením. Získá tak černou barvu a potřebnou hustotu, což je základ pro již zmíněný pendrek.
Dnes známe především cukrovinky s lékořicovou příchutí, ta se v nich však začíná objevovat až okolo 13. století. Do té doby se lékořice nejčastěji přidává do piva, ale s příchodem renesance se stále více užívá do koláčů a dalších sladkostí.
V 17. století se na území dnešního Nizozemska začínají objevovat lékořicové cukrovinky v téměř takové podobě, jak je známe dnes. Odtud se rozšíří do dalších zemí a získají si širokou oblibu.
Kromě specifické chuti se na ní podepíše i fakt, že obsahuje glycyrrhizin, tedy sloučeninu, která je až 50krát sladší než cukr. Proto se lékořice používala a v některých případech stále používá i jako přírodní sladidlo.
Nic se nemá přehánět
Přidává se rovněž do likérů i nealkoholických nápojů a s její pomocí se také třeba dolaďuje příchuť tabáku. Svou roli hraje i ve farmaceutickém průmyslu, kde pomáhá upravit chuť léků, a její tmavá barva se v minulosti využívala do barev i inkoustů nebo tuší.
Ale to není všechno, co dělá lékořici tak zajímavou. Voda s extraktem z lékořice se dříve používala k účinnému hašení požárů díky tomu, že dokáže skvěle pěnit.
A dokonce i kousky lékořicového kořene, které zbudou po zpracování, se dají použít k výrobě pevného obalového materiálu.
Ale i když vlastnosti lékořice uctívají buddhističtí mniši, řečtí filozofové, váleční hrdinové i dnešní vědci, její nadměrné či dlouhodobé užívání se může projevit například zvýšením krevního tlaku, zadržováním vody v těle nebo potížemi s játry.
