Houbaření je národní sport. Kolik druhů hub je potřeba znát, abyste si pochutnali na smaženici?

Zdroj: pixabay.com

Máte rádi houby, ať už na talíři nebo v košíku? Pokud ano, pak se není čemu divit. Houbaření je česká záliba, kterou mnozí provozují jen proto, že je baví, přitom ale své úlovky nikdy neochutnají. Jiní si na nich rádi pošmáknou, ale neumí je připravit, a jsou i tací, kteří by rádi houbařili, ale bohužel nepoznají jedinou houbu. Přitom v českých luzích a hájích stačí znát jen pár druhů a i z nich vykouzlíte výtečnou smaženici.

Reklama

Na houby se můžete vydat od jara do podzimu, ne vždy máte ale jistotu, že něco najdete. Za prvé je nutné vyrazit na místa, kde rostou, a za druhé je potřeba, aby pár dní před sběrem pořádně zapršelo. Vydatné srážky a teploty kolem 25 °C houbám svědčí.

Jestliže se řadíte k těm, kteří houby jen rádi sbírají, pak je darujte rodině, známým nebo sousedům. Uvidíte, že překvapení v košíku jistě ocení. Pokud si na houbách rádi pochutnáte, ale nevíte, jak je zpracovat, pak i ve vašem okolí se jistě najde nějaký šikovný kuchař, kterému za odměnu část svého úlovku necháte. Spokojeny tak budou obě strany.

Z hub toho lze vytvořit nespočet, výtečná je smaženice s vajíčky, houbová omáčka, polévka i rizoto. Ti zkušenější připravují z hub i guláš, karbanátky nebo sekanou. A zapomínat nesmíme ani na klasiku v podobě houbových řízků, na těch si často pochutnávají i ti, kteří houby obvykle nejí. Z netradičních jídel pak můžete vyzkoušet houbovou pomazánku, grilované houby, houby jako ovar, houbový nákyp nebo čalamádu. Možností je skutečně celá řada a v tomto případě se fantazii rozhodně meze nekladou.

Kde už je ale zapotřebí meze jasně nastavit, je u samotného sběru hub. Rozhodně se nevyplatí sbírat druhy, které vám jsou zcela neznámé. Nejen na první pohled všem známá muchomůrka červená je jedovatá, zahrávat byste si neměli ani s čirůvkou tygrovanou, s bedlou kaštanovou nebo s holubinkou jízlivou.

Jestliže nejste ve sběru hub příliš zběhlý, pak vězte, že v našich lesích si vystačíte třeba jen se čtyřmi druhy, a to s babkou neboli hřibem žlutomasým, s kozákem březovým, s modrákem neboli modrajícím hřibem a s pančákem neboli s hřibem hnědým.

Reklama