Byla napadena hejnem much. Šestnáct měsíců se nesprchovala a měla podivnou vzrušující vizi o pečeném kuřeti. Španělka Beatriz Flaminiová strávila o samotě v jeskyni 500 dní. Svou zkušenost popsala jako „výbornou a nepřekonatelnou”.
V pátek 14. dubna krátce po deváté hodině ráno se vynořila ze svého podzemního jeskynního doupěte v jižním Španělsku. Jak uvedl deník The Guardian, absolvovala rychlou prohlídku u lékaře a psychologa, aby hned vzápětí čelila otázkám novinářů na tiskové konferenci. „Čekala jsem, že vyjdu ven a dám si sprchu," řekla místnosti plné novinářů rodačka z Madridu Beatriz Flaminiová. „Nečekala jsem takový zájem,“ dodala.
V sobotu 20. listopadu 2021 – tři měsíce předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu – vstoupila špičková sportovkyně a extrémní horolezkyně do jeskyně u Granady odhodlaná dozvědět se více o tom, jak se lidská mysl a tělo dokážou vypořádat s extrémní samotou a deprivací.
Během pobytu ji sledoval tým vědců z univerzit v Almeríi, Granadě a Murcii, kteří s ní udržovali kontakt prostřednictvím speciální technologie omezeného zasílání zpráv. Padesátiletá atletka z Madridu se domnívá, že překonala světový rekord v nejdelší době, kterou člověk strávil sám v jeskyni.
Nikdy nahlas
Flaminiová řekla médiím, že po 65. dni ztratila pojem o čase. Na otázku, jak se jí podařilo udržet se tak dlouho při smyslech, Flamini poukázala na své rozsáhlé zkušenosti a mentální přípravu a dodala: „Vycházela jsem velmi dobře sama se sebou.“ „Ano, mluvila sama se sebou – ale nikdy nahlas, koneckonců musela jsem respektovat ticho jeskyně. Klíčem byla důslednost. Je pravda, že tam byly některé těžké chvíle, ale byly tam i chvíle velmi krásné,“ poznamenala dále.
Čas trávila klidně a cílevědomě čtením, psaním, kreslením a pletením. „Byla jsem tam, kde jsem chtěla být, a tak jsem se tomu věnovala. Trik byl v tom, žít tady a teď. Vaříte, kreslíte… Musíte se soustředit. Kdyby se mi něco stalo, například kdybych si zvrtla kotník nebo se jinak zranila, byl by konec a museli by mě dostat ven. A to jsem nechtěla,” vysvětlovala Flaminiová.
Podařilo se jí udržet si kondici, přečetla 60 knih a pomocí dvou kamer zaznamenala své zážitky pro připravovaný dokument.
Nedočetla jsem knihu!
Nepříjemný zážitek? „Mouchy! Mouchy! Mouchy!" prohlásila na konferenci. „Invaze much. Přiletěly, nakladly larvy, já jsem si toho nevšimla a najednou jsem skončila obalená mouchama. Nebyla to komplikace, ale zdravé to nebylo. Ale stalo se.“
Zatímco propadla intenzivní chuti na pečené kuře s bramborem, samota jí dělala menší problém. Než vstoupila do jeskyně, řekla svému týmu, že si nepřeje, aby jí bylo řečeno, co se venku děje, i kdyby to znamenalo ztrátu milovaného člověka. „Lidé, kteří mě znají a mají mě rádi, to respektují," řekla. „nebyl to problém."
Zněla trochu rozlobeně, když vyprávěla, jak se cítila, když nastala chvíle opustit jeskyni. „Když pro mě přišli, podřimovala jsem. Myslela jsem, že se něco stalo. Řekla jsem: ‚Už? V žádném případě.‘ Nedočetla jsem knihu!“
Obětiny
Na konferenci také padla otázka, na kterou museli všichni očividně myslet. „Ehm a jak to bylo dole se záchodem?“ Flaminiovou to nezarazilo a vysvětlila, že svůj tělesný odpad nechávala na sběrném místě. „Vždy po pěti,“ uvedla a sklidila potlesk. „Nebylo jiné cesty a pět byl můj limit," řekla. „Ten odpad musel ven. Nechávala jsem tam své obětiny jako bohům a bohové mi za ně nechávali jídlo.“ Stejně klidně odpověděla na otázku ohledně mytí: „Ještě jsem se nesprchovala. Ale tak jsem extrémní sportovkyně. Vydržela bych ještě dalších 500 dní."
Zarazila ji jediná otázka. Proč vypadala tak šťastně, když se vynořila z jeskyně? „Jak byste se cítili, kdybyste měli sen a splnili byste si ho? Plakali byste snad?“
