Když Intel v roce 2021 vydal Alder Lake, některé hry v důsledku přítomnosti malých jader nefungovaly vůbec (jednou se detekovala malá jádra, podruhé velká a ochrana hry situaci vyhodnotila jako zkopírování na jinou sestavu a nepovolila spuštění). U dalších her pak docházelo k výrazným propadům výkonu. Intel se snažil situaci rychle řešit, což se do jisté míry dařilo - jak ukazuje aktuální test v Diablu IV, ani po dvou letech však situace není optimální a malá jádra herní výkon snižují:

Redakce QuasarZone otestovala výkon v Diablo IV na Core i9-13900K s různým počtem aktivních malých jader a dále se podívala na vliv vypnutého a zapnutého HT:

Začala na konfiguraci s velkými jádry bez HT + jedním malým jádrem a postupně zvyšovala počet malých jader, navíc v kombinaci s HT či bez. Výsledkem je, že z 344,4 FPS klesal výkon až na 309,8 FPS v tovární konfiguraci (=všech 16 malých jader aktivních).

Důvody poklesu výkonu se nabízejí dva. V první řadě každé aktivní malé jádro ubírá  z celkového napájecího limitu (který si mezi sebe musejí rozdělit všechna aktivní jádra) energii malým jádrům. Větší dopad ale nejspíš budou mít vyšší latence mezi velkými a malými jádry a související neoptimální využití cache.

Na jedné straně lze říct, že i přes propad kolem 35 FPS je výsledných přes 300 FPS stále více než dostačující výkon, na stranu druhou se nabízí se dvě otázky:

• Proč má vlastně uživatel platit za křemík, který mu snižuje výkon?
• Proč si Intel zvyšuje náklady křemíkem navíc, který snižuje výkon?

Řadu hráčů nezajímá, že mu malá jádra zvýší výkon v renderovacím softwaru, kde běží řada nezávislých vláken, kterým je jedno, jaké latence mezi sebou jádra mají. Navzdory tomu Intel výkonnou procesorovou konfiguraci postavenou na křemíku bez malých jader nenabízí.

Vzdáleně to připomíná stav z doby 22nm-14nm procesorů, kdy Intel ve snaze konkurovat integrovaným grafikám v APU od AMD zvětšoval vlastní integrovanou grafiku do té míry, že zabírala zhruba polovinu (i více) křemíku. Navzdory tomu, že podle tehdejších nezávislých analýz více než 50 % uživatelů integrovanou grafiku Intelu nikdy nepoužilo, Intel variantu křemíku bez integrované grafiky nevydal a uživatelé dále platili za 2× více křemíku, než kolik více než polovina z nich reálně využila.

Ve standardním desktopovém Skylake zabírala grafická část stejné množství křemíku jako procesorová.
U dvoujádrové konfigurace cca polovinu plochy celého jádra.

Intel se tohoto dogmatu držel i za 14nm éry, kdy v důsledku navyšování počtu procesorových jader (bez adekvátního navyšování kapacit výrobních linek) neměl křemíku nazbyt, procesory byly nedostatkové, na některé modely se čekalo měsíce. Navzdory tomu nadále všechny modely vyráběl s fyzicky přítomnou integrovanou grafikou, kterou polovina zákazníků nepotřebovala a která snižovala počet vyrobených procesorů z každého waferu. Intel tuto problematiku vyřešil až s 10nm generací, kdy větší integrovanou grafiku ponechal jen mobilním modelům určeným primárně pro konfigurace bez samostatného GPU, zatímco do výkonnějších (pro desktop a herní notebooky) již osazuje jen základní konfiguraci (procentuelně) méně náročnou na křemík.

Paralela je zjevná: Zatímco by Intel mohl vydat řadu herních procesorů bez malých jader a ještě ušetřit náklady na křemík (což by se hodilo zejména v aktuální situaci, kdy se potýká s finančními ztrátami), prodražuje si výrobu malými jádry, o které hráči (=většina zájemců o dražší desktopové procesory) nestojí.

Zde je velmi podstatný i fakt, že v rámci snahy o zajištění rentability továren Intelu osamostatnil Pat Gelsinger divizi výroby, takže k vývoji procesorů přistupují továrny Intelu stejně jako ke kterémukoli externímu zákazníkovi. V minulosti poměrně oblíbený (byť v podstatě nepodložený) argument, že Intel jistě sám sobě při výrobě procesorů neplatí od waferu, je definitivně minulostí, jednotlivé divize Intelu mají v rámci IDM 2.0 vztah k továrnám nastavený jako ostatní zákazníci.