Evropu by podle odhadů mělo příští rok brázdit až 43 milionů poslíčků, kteří pracují pro platformy, jako jsou Wolt, Bolt, Uber nebo Foodora. Členské státy a europoslanci se nyní snaží shodnout na tom, kdy je ještě možné jejich práci označit za pouhý přivýdělek a kdy už jde o běžné zaměstnání. Dnes totiž poslíčci tratí na tom, že část z doby, kterou stráví přípravou či v terénu, nemají zaplacenou.
Období pandemie, kdy objednávání zásilek a jídla prostřednictvím aplikací zažilo největší boom, rozjelo v EU debatu, zda jsou poslíčci, které tyto platformy využívají k rozvážení a doručování, nezávislými živnostníky, nebo běžnými zaměstnanci.
V EU se nachází přes 28 milionů pracovníků platforem, to je číslo srovnatelné například s celkovým počtem lidí pracujících ve výrobě. Zhruba dvě pětiny času, kdy pracují pro některou z platforem, ale podle dat Evropské komise nemají poslíčci zaplacenou.
Jedná se například o dobu, kdy vyhledávají jednotlivé úkoly a prohlížejí si poptávky. Až 55 procent pracovníků pak vydělává méně, než je stanovená minimální hodinová mzda.
Nabízí se proto otázka, zda platformy neobchází jako významní zprostředkovatelé pracovních příležitostí – a jako teoretičtí zaměstnavatelé – své povinnosti. Vzhledem k tomu, že jde stále o poměrně novou oblast, pracovní podmínky a sociální práva pracovníků platforem nejsou zakotveny v běžných pracovněprávních předpisech.
Právě to by se nyní mělo u některých z pracovníků změnit. Podle odhadu analytického centra PPMI se nesprávná klasifikace pracovního vztahu může týkat až 5,5 milionu osob, které pracují na živnostenský list, ale ve skutečnosti by mělo jít o plnohodnotné zaměstnance.
Rozhoduje realita, ne tvrzení platformy
Evropská komise proto představila návrh směrnice o pracovních podmínkách pracovníků platforem, která by měla jasně stanovit, kde leží hranice spolupráce „na živnosťák“ a standardního vztahu zaměstnanec–zaměstnavatel.
Ten by měl v unii zajistit jednak výhodnější pracovní podmínky pro ty, ktěří si vydělávají peníze prostřednictvím Uberu, Foodory a dalších, jednak lepší ochranu osobních údajů pracovníků platforem a transparentnost toho, jak aplikace využívají své algoritmy k ovlivňování práce svých poslíčků.
V současné době o pracovním statusu kurýrů rozhodují samotné platformy. Pokud pracovníci nesouhlasí, mohou se bránit leda soudní cestou.
„Návrh zákona by měl usnadnit, abyste se domohli svých práv, namísto toho, abyste museli vést obrovský soudní spor, který se táhne roky,“ uvedla nizozemská europoslankyně za zelené Kim van Sparrentak, která na legislativě pracovala.
O pracovním statusu kurýrů by se tak nemělo rozhodovat čistě na základě tvrzení firmy. „Touto směrnicí se snažíme zajistit, aby (poslíčci) byli uznáni buď jako zaměstnanci, nebo jako osoby samostatně výdělečně činné, v závislosti na jejich skutečných pracovních podmínkách,“ prohlásila italská zpravodajka návrhu z řad sociálních demokratů Elisabetta Gualmini.
Své sympatie ke směrnici vyjádřil také Evropský syndikát odborových svazů. „Tyto nové obchodní modely ohrožují zaměstnanecká práva a zvyšují nerovnováhu moci směrem od pracovníků a jejich odborů,“ uvedl syndikát v tiskové zprávě a vyzval evropské instituce, aby návrh do konce svého funkčního období dokončily.
Kurýři chtějí flexibilitu, zní od platforem
Zástupci platforem ale argumentují tím, že samotným kurýrům a řidičům, kterým platformy zprostředkovávají práci, současné nastavení spolupráce vyhovuje. A to zejména díky jeho flexibilitě.
„Řidiči chtějí zůstat nezávislí, mít možnost provozovat své vlastní podnikání i pracovat napříč platformami,“ okomentovala návrh Evropská asociace mobility na vyžádání (Move EU), která sdružuje mimo jiné společnosti Uber a Bolt.
Stejně návrh hodnotí i firmy zastoupené v Česku. Podle vyjádření Zuzany Šubrtové ze společnosti Rohlík přináší aktuální návrh v některých aspektech přínosná pravidla, na druhou stranu je ale v některých ohledech „velmi restriktivní a přinese další omezení flexibility poskytování služeb“.
„Je důležité, aby výsledek, o kterém budou rozhodovat členské státy a europarlament, odrážel to, co kurýrní partneři skutečně chtějí,“ reagovala na otázky redakce komunikační manažerka firmy Wolt Jana Jarošová. „Podle průzkumů je zásadní, aby lidé pracující pro platformy měli i nadále možnost svobodně se rozhodnout, kdy a jak budou pracovat, a zároveň aby dostávali férovou mzdu a sociální ochranu.“
„Ve Foodoře podporujeme takové znění směrnice, které zachovává flexibilitu pracovníků platforem a posiluje jejich sociální ochranu,“ uvedl šéf právního oddělení firmy Georg Hozman s tím, že původní návrh podle něj stále nedokázal jasně vymezit hranici mezi zaměstnáním a samostatnou výdělečnou činností.
Sporná kritéria
Ve svém návrhu přišla Komise s pěti kritérii, podle kterých by bylo možné určit, zda jde o standardní zaměstnání, nebo ne. Rozhodující by mělo být, zda platforma rozhoduje o výdělku kurýrů, zda je nutí nosit uniformu, zda kontroluje jejich chování vůči příjemcům služeb, zda rozhoduje o jejich pracovní době a úkolech nebo zda jim zabraňuje pracovat i pro konkurenci.
Pokud by platforma splňovala některá z těchto pěti kritérií, platil by předpoklad, že jde o vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a nikoliv jen o nezávaznou spolupráci. Kurýři by tak měli mít právo na zaměstnaneckou smlouvu. Právě to, kolik podmínek by pro naplnění tohoto předpokladu musela platforma splňovat, se stalo při vyjednávání mezi členskými státy hlavním kamenem úrazu.
Přestože se na prosincovém trialogu mezi Komisí, Radou a Parlamentem podařilo dosáhnout předběžné dohody, podle které stačilo splňovat pouze dvě z těchto pěti kritérií, na dalším jednání se pod taktovkou španělského předsednictví pro takový návrh dostatečnou podporu mezi zástupci členských států pro otázky vnitřního trhu získat nepodařilo.
„Na posledním prosincovém COREPERu I existovalo značné množství členských států, které dohodu nepodpořily,“ uvedl pro redakci mluvčí belgického předsednictví. K takovým patřily například Francie nebo Česko. Hlavním argumentem proti návrhu se pro ně stalo především riziko reklasifikace prakticky celého segmentu platformové ekonomiky, pokud by směrnice obsahovala zmiňované dvě podmínky z pěti.
Zpátky do trialogu
Návrh se tak nyní vrací o krok nazpět. „Budeme se proto muset vrátit k jednání v trialogu s europarlamentem, abychom se pokusili nalézt nový kompromis,“ dodal mluvčí belgického předsednictví.
Belgičtí vyjednavači budou navazovat na práci odvedenou již španělským předsednictvím, která dá základ dalším rozhovorům.
„Je to důležitý dokument, a vzhledem k omezenému času, který máme, nemůžeme veškerou hotovou práci hodit do koše,“ dodal mluvčí. Takový přístup se ale nelíbí například zmiňované Francii. Ta se stala lídrem koalice zemí, které na rozdíl od dříve předsedajícího Španělska nebo Belgie tlačily více liberální přístup k nastavení hranice zaměstnaneckého poměru a práce jako OSVČ.
Datum dalšího trialogu zatím nebylo stanoveno. A daleko je i zavedení legislativy do praxe – jednotlivé země budou po najití shody mít dva roky na to, aby směrnici převedly do svého vnitrostátního práva.
